Designy na objednávku POZASTAVENO.

L:Pž - 3.díl

23. září 2009 v 19:15 | Dimitris_ |  Lebensborn : Pramen života

Jsem se dokopala ke třetímu dílu a tenhle bude na dvě části,páč jsem se nějak s tím focením rozjela a nechci to dávat na 3 a 4 díl. Ale druhá část bude až zítra ;).
A když už s tím doprovodem začali ,tak sem taky něco dám xD :



Ráno jsem měla zmatené - nějak jsem nemohla pochopit důvod,proč se v mém snu objevil Jeremy - náš nový soused. Nevím ,nechám to prozatím plavat a raději si jdu vybrat nějaké oblečení.
Po půlhodinovém přehrabování v šatníku si konečně vyberu oblečení a navleču se do něj.Ještě zajdu do koupelny za ranní hygienou a trochu se upravím.
"No jo ,lepší už to asi nebude." Povzdychnu si sama pro sebe a udělám na sebe do zrcadla xichtík.Zaběhnu do kuchyně ,kde na mě už čeká želé -jak koukám,mamka se neobtěžovala udělat něco extra ...zase- a pustím se do jídla.Je to sice strašně sladký,ale mám po tom snu hlad ,takže tu chuť raději ignoruji a polikám jedno sousto za druhým.


Po mé zhltané snídani jsem se rozhodla pro procházku v parku...konec konců jsem tam už dlouho nebyla a atmosféru ,která tam vládne teď nutně potřebuji.
Vykročila jsem před dům a překvapeně jsem zaregistrovala chlad.

Vždyť je léto! Má být krásný sluneční den a ne zima. Po přemítání,jestli má cenu se převléct - třeba by se vyčasilo...-jsem se nakonec vrátila do pokoje a tam si neochotně oblékla něco teplejšího na sebe.
Když už jsem pak po druhé vyšla ven,bylo mi příjemně teplo ,takže jsem mohla klidně vyrazit směr park.(S těma botama jsem to fakt přehnala xD)

Z naší Tolar Street to na Park Avenue není moc daleko,počítám že mi cesta zabere tak 5 minutek.

A opravdu ,po pěti minutách stojím před rozkvétajícím parčíkem .Posadím se vedle stromu,který tu byl ještě před mým zrozením a zadívám se zamyšleně před sebe.Jak tak nehybně sedím a hledím do dálky,začíná se mi skrz oblečení prodírat chlad...ale já ho nevnímám ,ať si klidně zmrznu!

Z mého dlouhého lelkování mě vyruší čísi přítomnost.Nejspíš tu už posedává delší dobu,ale já byla až moc hluboko ve své mysli.Podívám se na jeho odraz v jezírku a zjistím že je to Jeremy.Doufám že ho sem matka neposlala za mnou!

Ale vypadá tak opuštěně-to já jsem přece taky!Nebudu se zahazovat ještě s ním! Prostě ho tu asi budu muset strpit.Leze mi tu na nervy - sedí mi ve výhledu a má tlustý sklu ,takže...odcházím. Zvednu se ze země a udělám na něj za jeho zády podrážděný obličej,po té se otočím do leva a zamířím k silnici.
"Počkej! Hej, ty!"
Uslyším za sebou jeho volání-nejspíš na mě a tak se otočím a trpělivě čekám až ke mě přikluše.
"Ano?" Pozvednu jedno obočí a zahltím ho hordou otazníků v mém hlase i očích.

"No jen-to...já" zakoktá se že se musím zasmát," tak znova.Nikoho tu neznám a ty bydlíš hned vedle nás ,tak mě napadlo - jestli bychom se nemohli spřátelit...Mohu znát tvé jméno?"dořekne rychle a já nasadím odmítavý a tvrdý výraz.Bohužel po pár vteřinách cítím jak roztává a mění se v přívětivý.
"Arianna."
"Já jsem Jeremy."Představil se.
"Já vím.."
"Nezatančíme si?" Zeptá se po chvilce ,když kousek od nás ,z malé kavárny se začne ozývat krásná píseň "Keep holding on" od Avril.

"Ne,promiň - já...neumím tancovat."Vymluvím se i když to není zas tak úplně pravda.
"Fajn." Přikývne a posadí se na zem. Po chvilce už si zapáleně povídáme o nebi a o tom,jaké to tam asi je. Já jsem mu řekla o svém názoru ,což znamená že jsem mu řekla o mé víře.Věřím v to ,že když lidé umřou ,jejich duše tu jsou stále s náma a dohlížejí na nás.A každý jedinec má svou duši - svýho strářnýho anděla. Nejdřív jsem se bála že se mi vysměje ,ale on řekl,že tomu začíná věřit sám.
"A kdo je tvůj anděl ?" Zeptal se mě po krátké odmlce.
"Já žádného nemám." Odpověděla jsem mu suše.
"Proč myslíš?" Otázal se znovu.
"Protože se na mě neštěstí jenom hrne a to by žádný anděl dopustit neměl." Pověděla jsem mu a vzhlédla k nebi.
"Stejně je to tu krásný..." Promluvil zase.
"Je." Přitakala jsem.
"s tebou." Dokončil větu co před tím začal a já ztuhla.
"Co?"
"Že jsem tu rád s tebou,je to tu hned krásnější a přijuemnější." Rozvedl svůj předchozí proslov.
To jsem nechtěla.Myslela jsem že chce být jen kamarád,ale jak tak koukám tak asi ne.

Vstala jsem a zakryla si obličej,abych mohla přemýšlet.
"Arianno co se děje?" Vstal také a postevil se přede mě.
"Myslela jsem že chceš být jen kamarád.Já -nemužeme být nic víc.Je tu...prostě ...mmmm!"Skoro to vyznělo jako zavrčení,ale mě to v tu chvíli bylo jedno.Vzchopila jsem se a rychle jsem zamířila k parčíku ,u kterého je telefoní budka - tam si zavolám taxika.

"Arianno počkej !Tak počkej přeci! Co jsem udělal ?!" Volal za mnou dál ,ale já běžela dál.Nechci s ní mýt nic společného,nemůžu!
Zastavila jsem se až u telefonní budky ,kde jsem zavolala taxi.
Po chvilce také přijel a já do něj nastoupila.
"Tak kam to bude?" Zeptal se docela sympatický řidič.
"Na Tolar Street 13." Řekla jsem mu a on pozvolna šlápl na plyn.
To jsem nechctěl.Nechci nikomu ubližovat,někomu se líbit,někoho odmítat! Ať se vrátí a bude všechno jako dřív.Ať se vrátí a už nikdy neodchází.




Jeremy:
Co jsem zatraceně udělal? Na co sáhnu,to zkazím,jsem příšerný! Teď už se mnou nejspíš nepromluví ani slovo a já netuším co jsem uděla špatně. Možná jsem na ni šel moc rychle...co t říkám,teď uř je to stejně jedno !
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
dimitrissims.blog.cz