Designy na objednávku POZASTAVENO.

L:Pž - 3.díl / 2.část

23. září 2009 v 19:16 | Dimitris_ |  Lebensborn : Pramen života
Mám tu tu druhou část,i když mi příde že to stejně nikdo nečte x(. Mno snad někdy někdo ,ale mám tu asi jenom 2 komenty.Tak prosím,jestli to někdo čtete ,napište do komentů,šak vám to nic neudělá, třeba natukejte jenom "tu" a já pak budu vědět že jsi tu byla .Kapiš ? x) Díky mc x).
Přeju hezký čtení (doufám):



Po příjezdu domů,jsem si šla udělat něco k obědu.No moc jsem se nenamáhala,jen šoupla jídlo z mrazáku do mikrovlnky a čekala než to bude přijatelně teplé.Mamka mi to vždycky ohřeje až je to úplně horký a ještě do mě hučí,ať jim že to mám akorát. Konečně jednou podle sebe!
Mamka sedí v obýváku a dívá se zas na ty své stupidní pořady. No jo,její styl.
Pamatuju,jak jsme dřív jezdívaly na výlety a nákupi ...jen my dvě ,po případě jsem s sebou braly i Jonathana a úžívali jsme si života plnými doušky.Bylo to skvělé. Škoda že teď je vše jinak.
Pustím se pomalu do jídla,protože zas tak velký hlad nemám,ale mamka by mě seřvala že nic nejím - chci se vyhnout hádkám a to všem !
Po nesnadném úkolu - sníst jídlo do posledního drobečku se jdu posadit k mamce a trochu si po té fušce odpočinout.

"Ari,mám nápad.Já bych chtěla změnit celý dům. Předělala bych ti pokojík ,udělala novou kuchyň a obývák .Už mě nedí ten stereotyp." Začne ihned jak dosednu.
"To máš fajn ,ale můj pokoj vynech předělávala jsem ho nedávno." Zasyčím.Nechápu co ji to zase popadlo.Ten její stereotyp mi nevadí.
"Prosím Arianno,koupím ti nový nábytek a všechno..." Začne žadonit a teď si připadám jako matka spíš já.
"Fajn! Ale ať můj pokoj ke konci nevypadá jak domeček pro barbie." Upozorním ji a zakouklím očima.
Mamka se šťastně usměje a obejme mě.
Z venku se ozve zatroubení na klakson a mamka se zvedne se zodpovědným výrazem." Musím jít. Jo a má to být překvapení,takže tu nesmíš být.Domluv si nocleh u sousedů,určitě ti to dovolý...alespoň na čtyři dny.Doufám že ta firma ,kterou jsem objednala bude mít čas,bylo by nás tu víc a do týdne by bylo vše hotovo. Tak já musím ,měj se a domluv si to s nima!"
Odejde a já zůstanu opuštěně sedět na pohovce. Zatraceně proč jsem neprotestovala ?!!!
Tak fajn! Škoda že nemám přátele,protože teď budu muset jít za Jeremim a ke všemu u nich spát.Pomoooc!
Zvednu se z pohovky a vyhlídnu z okna ven.Jeremy je na houpačkách -dobrá příležitost.
Zamířím tedy za ním a v duchu na sebe křičím "prooč" ?!
"Ahoj." Pozdravím ho a posadím se na druhou houpačku.
"Ahoj." Pozdraví a konečně se ke mě otočí čelem.
Co se mu stalo? Ten je tedy zřízený,kdo mu to udělal ?!!
"Co se ti stalo?" Zeptám se tiše.
"To nic.Jen jsem šel po schodech ,uklouzlo mi to a já si pěkně namlel." Podá vysvětlení,kterému ani v nejmenším nevěřím.
"No jasně.Hele já nejsem blbá a už vůbec ne slepá!Tohle sis nemohl udělat pádem ze schodů.Věř ,že já s mou šikovností už mám několik pádů ze schodů za sebou."
Nastane ticho .Ozývá se jen šum malého uměle vytvořeného moře a prozpěvování ptáčků.
Zamyslím se nad tím.Kdo by mu chtěl co udělat ,nikoho tu nezná.Možná právě pro to-nějaký idioti si mohou říct že sem nepatří a dát mu za vyučenou.Ale tomu moc nevěřm. A co jeho oted? Mě zrovna přívětivě nepřivítal a do oka mi také nepadl.
"To ti udělal táta?" Špitnu sotva slyšitelným hlasem .
"Nechci o tom mluvit..." Promluví umučeným a ještě tišším hlasem než já.
"Ale to bys neměl tak nechat ,Jeremy.Proč tě zatraceně zmlátil?"
"Ari-" Začne ,ale já si uvědomím co chce říct tím škemrajícím hláskem.
"Promiň.Nebudu o tom mluvit ,když nechceš.Ale měl bys to někomu říct." Poradím mu,i když nepochybuji že o této možnosti ví a zase umlnu.
Mlčíme oba dva,než se přemohu a změním téma.
"Hele,mamka teď začla šílet s tím,že přestaví celý dům a já nemám zrovna kupu příbuzných u kterých bych mohla spát.Nemohla bych třeba přespat u vás-tak na čtyřy dny?" Zeptám se opatrně.
"Bez problému...Budu rád." Usměje se šťastným ,i když trochu pohaslým úsměvem.

Po chvilce jsem domluveni a já se postavím,že si dojdu domů pro věci. Jeremy se postaví taky a znovu se dáme do řeči.
Bohužel to na mě zase zkusí:
"Ari,moc se mi líbíš a-" Začne laskavým hlasem a sklopenýmy víčky.
"Jeremy nech toho.Už jsem řekla že to nejde."Utnula jsem rychle jeho rozplývání.
"Neřikej o tom nikomu ,prosím ...o tom s otcem." Poprosí mě a začne dělat jakože před tím nic nenakousnul.
Chápavě se na něj zadívám a pak ho ochranitelsky obejmu.
Cítím že ho musím chránit.Vzrůstá ve mně nový cit a já teď nesmím Jeremyho opustit.
"Pomůžu ti." Pošeptám mu místo slibu mlčení a přitisknu ho k sobě ještě víc.





Nějak si mi podařilo se vymanit z jeho sevření a dostat se domů pro věci.Zabalila jsem si oblečení do batohu a ještě se šla upravit. To je caviků prot jeden mamčin nápad!
No jo holka,ještě chvíli a můžeš jít vyhrát miss universe. Zasměji se vlastnímu nevtipnému vtipu a zamířím k Jeremymu.
Zazvoním mu krátce na zvonek a čekám až mi přijde otevřít.
"Dala sis na čas." Poznamená,když otevře dveře.
"Mám zpoždění jen dvě minuty!" Začla jsem se bránit.
V tom jejich světle vybadá ještě zoufaleji. Je jako tělo bez duše, jen ten jeho roztomilý úsměv na rtech.
Pozval mě dál a zavedl mě do svého pokoje.
(Omlouvám se za ten čtvereček tam.Nějak jsem to blbě časovala a nestačilo to zmizet.)

"Tady budeš spát.Doufám že nevadí .Můžeš spát tady ,nebo v obýváku..jak chceš .Ale upozorňuji!Gauče jsou pěkně nepohodlné." Oznámí mi a zazubí se ,že se mu rozzáří celý ten jeho pomlácený obličej.
"To je dobrý,budu spát tady.Je to tu bezpečné že jo?" Zeptám se provokativně a po očku na něj pohlídnu ,jak zčervenal.
"Jé ,ty máš net!" Zajásám a můj pohlad zpočine na černém počítači.
"Jo ,klidně si na něj jdi..."
"Díky!" Vyjeknu a už sedím na židli a brouzdám po netu. Já vím,chovám se jak malý dítě,ale já se na net zrovna často nedostanu.
Jeremy se uvelebil na starém kanapi a celou dobu mě sledoval jak jsem plně zabraná do té černé krabice.
"Dojdu pro něco dobrýho." Oznámil mi a aniž bych si toho všimla zmizí z pokoje.
Po pár minutách se vrácí a pokládá mi na stůl džus a brambůrky,sám si nese taky.
"Díky." Prohodím a konečně se odtrhnu od stolu.
Oba se pustíme do svačinky ,která u nich nejspíš představuje večeři.
Po najezení do syta se převléknem jen do pyžam.
Asi hodinu potom spolu ještě blbnem a hrajem různé ,střelené hry.
Když se dostaví únava ,je čas spát. Zalehnu do postele jako první a spokojeně zavřu oči.V tomhle pokoji jsem se cítila vždy šťastná a i když dnes mu někdo schází,mám i tak příjemný pocit.
Jeremy se zastaví u mé postele a zatají dech.
"Dobrou noc." Vydechne a já se neobtěžuju s otevíráním očí-jen se na něj trochu usměji.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
dimitrissims.blog.cz