Designy na objednávku POZASTAVENO.

L:Pž - 4.díl

23. září 2009 v 19:16 | Dimitris_ |  Lebensborn : Pramen života





Sedm hodin ráno,celý dům spí jen já nemohu už dále zamhouřit oka. Cítím strašný ,tíživý pocit. Jakobych na sobě měla obrovský balvan a nemohla ho pustit. Možná to je tím pokojem ,kdo ví... Jak tak koukám ,můj mozek už je dočista probuzený ze snů a spát se mu už nechce.

Odkopnu tedy teplou deku a popadnu batoh s mím oblečením. Vyberu nějaké věci,které nejsou ani na léto ,ani na zimu a jdu se převléct do koupelny.
Z koupelny vyjdu trochu malátným krokem a až když se pořádně rozhlédnu po pokoji,zjistím že Jery je stále v limbu a vcelku celý ten pokoj je ospalý. Rozhodnu se tedy nerušit a tiše se vykradu na balkón. Chvíli jen tak okouním po domech a říkám si ,kde kdo bydlí až mě to zcela přestane bavit a přemůže mě síla táhnoucí mě k dřevěným dveřím.Pomaloučku je otevřu,očekávám vrzání rzy ,ale je naštěstí ticho. Vklouznu dovnitř jako myška a zaklapnu za sebou dveře. Porozhlédnu se po tmavé místnosti, ve které nevidím tuplem nic a udělám krok vpřed. Skvělý nápada,nabourala jsem do staré pohovky a bolestí zanaříkala. Další kroky už jsem dělala s rozvahou až jsem na zemi nahmatala malý zapalovač a zapálila všechny svíčky. Pohoda,klídek a leháro. Ne ,chybí tu má druhá polovina. Odjela pryč a já se mám spokjit jen s tou prázdnou půlkou. Mám tu vzpomínat na ty krásné chvíle a nelitovat toho času. Nemám brečet,nemám naříkat, nemám se trápit...ale jak?!! Jak můžu být šťastná ,když mi odjel můj nejlepší přítel? Jak se mám usmívat na kolemjdoucí a při tom si nevzpomenout na něj? Nemůžu zapomenout,nemůžu se netrápit,nemůžu neuronit slzu. Ale můžu! Už jsem se zapřísáhla,že další prolité slzy nebudou. Zkrátka začnu od začátku.Budu vzpomínat na ty krásné časy,kdy jsme jen tak blbli na zahradě ,nebo v bazénu. Když jsme si prvně padli kolem krku.To bylo po dvoutýdenním odloučení,když jsem byla na táboře a on doma. To bylo zatím naše nejdelší odloučení.Jak to teď vydržím ? Už to nějak budu muset vydržet...kvůli mamce ,kvůli Jonathanovi a teď už i kvůli Jeremymu.Teď je pod mou ochranou a jeho otec ,už na něj nikdy ani nesáhne. A jestli ano, tak teprve uvidí co je zač AriAnna Tears!
Jen bych chtěla ještě jednou slyšet Jonathanův hlas...alespoň jedinkrát ... Co bych dala za ten jeho smích ,nebo třeba i nadávky ,které chrlil na svého otce-zkrátka jeho hlas. Ten laskavý a medový hlas,který mi byl nejblíže.

Patřil ke mě ,stejně jako celý Nathan. Když ho ode mne odloučili ,nejsem už nic...jen tělo bez duše. A jak se dá žít bez duše ? Nedá...dá se jen těžko přežívat. A i tak to musím vydržet. Mižná se zase uvidíme a všechno bude jako dřív. Budeme spolu šťastní - zase se sejdem tady,v našem doupěti a budem si vyprávět příběhy, sny a přání...tak jako to bylo dřív. A možná to nebude jako dřív. Možná až se uvidíme,budem tak šťastni přítomností toho druhého,že naše přátelství rovnou přeskočíme a bude z toho něco víc. Víc? Co může být víc než přátelství,pokut jde o mně a Jonathana ? Možná ještě větší přátelství ,ale láska ,jako taková...mám na mysli milence... to by u nás asi neprošlo.

Potřebuju ho slyšet !Musím! A přesto nemohu... Nemám na něj žádný kontakt ani icq ,skype ani číslo na mobil!
Prosím ,jen jednou ...jedinkrát! Prosím!Prosím,prosím,prosím.
Nevím co se to stalo ,ale jakoby z dálky jsem zaslechla tichý hlas. Jen takový nepatrný ,tichounký...ale krásný. Tenhle hlas bych poznala za každých okolností.
Jonathane ?! Jonathane!

*Faye?* Zaslechnu znovu ten sametový hlas.
Jakto?Ono to vyšlo? Děkuju , děkuju ti tisíckrát a ještě víc! Jonathane ,jsi to vážně ty ?
*Co se to děje ? Tohle je určitě nějaké balamucení ,že ? Povídám si jen sám se sebou...Nikdy se tohle nemůže stát, takže jen šílím..* Slyším zklamání .
Ne! Jonathane ! To ne...neni to-nebo ano? Možná po tom vážně tolik toužím,že už šílím! Možná si jeho slova jen představuji ...Ale to ne! Nikdy bych si jeho hlas nedokázala vybavit tak jasně... Jonathane,prosím věř mi. Jsem to já ,AriAnna .Já vážně netuším co se to děje,ale je to tak a možná už se to nikdy nestane. Porosím věř mi !

*Takže spolu komunikujeme pomocí mysly?* Ptá se nevěřícně.
Nejspíš...Sakara ,to je jedno! Hlavní je ,že se slyšíme. Jonathane tolik se mi stýskalo. Jak se máš ? Jak tě přijmuli ostatní? Co rodiče? Řekni mi prosím tvé číslo na mobil. A co-
*Zpomal!* Směje se stále nevěřícně,*já tomu vážně nemůžu uvěřit. Jak je to možné? Vždyť to se mi nikdy nestalo.*
Mně také ne ,nech to plavat ! Prosíííím, to číslo...
*K čemu je ti můj mobil,když je tohle mnohem bezpečnější a soukromější a skvělejší a....* Lapá po dechu.*To je neuvěřitelné!* Vydechne po chvilce.
Jo, to je! Slyším tě! Hlavně mluv! Mluv ...o čem chceš , to je jedno..Mluv třeba o počasí a mravencích , o prázdnotě o čemkoliv ,hlavně mluv ! - Pobízím ho .Chci jen slyšet ten milovaný hlas.
*Já-já , já nevím o čem mluvit. Ari ,mluv ty. Co je u vás nového ? Bavíš se s Hedvicou ?* Vyptává se zaujatým a šťastným hlasem.
Hedvica? Tu jsem ještě neviděla. Do vašeho domu se přistěhogvali Levelovi.Je to otec se s synem - Jeremym. Víš , on ho jeho otec mlátí. Chci mu pomoct...moc,jenže on nechce volat policii ,ani se nikomu svěřovat. Ani mně to nepotvrdil,jen se vymlouvá. Ale je to fajn kluk. Myslím že je hodně uzavřený ,ale když se s nim dáš do řeči,je to fajn kluk. - Ani jsem se moc neuvědomovala ,že jsem rozhovor stočila úplně jiným směrem ,než jsem zamýšlela.
*Aha.* Posmutní trochu.* Ty mu pomůžeš. Zvládneš to.Vždycky jsi všechno zvládla.*
Ani nevíš, jaké musím vynaložit úsilí, abych furt neřvala a nebyla zalezlá v koutě. Já to nezvládám zas tak skvěle. Možná věci před tím ano, ale teď je to jiné. Ty jsi pryč a chybíš...moc. - Připadám si ,jakobych mu doznávala lásku. Ale to on stejně ví. Ví že ho miluju.Vždyť je to ta druhá polovina ,co odešla a mně se po ní stýská.Jedná má polovina odešla a jedna jeho polovina zůstala. Ve mě. A tak to bude na vždy.
*Taky tu chybíš - mně ! Samozdřejmě. Jak jsi se se mnou dokázala spojit ?* Vyzvídá.
Netuším. Prostě jsem si to přála..přála jsem si to ze všeho nejvíc...možná je naše pouto tak silné,že spolu můžeme být - komunikovat i když jsme každý jinde...Já nevím Nathane,na tom nezáleží tolik ,jako na tom co mi to přináší. Jsem tak šťastná ! - Raduju se.
*Já ještě víc. Teď se mně nezbavíš ,Ari. Myslíš že si můžem číst všechny myšlenky ?* Táže se se zvláštním podtónem v hlase.Zvědavost...?Nedočkavost...?
Nevím,ale to ti přísně zakazuju ! Budeš poslouchat jen ty myšlenky, které ti budou patřit! - Předstírám rozčilení,ale nejradši bych se smála. Já jsem také zvědavá na jeho úmysly...
*Jistě...promiň.(Stejně je budu poslouchat.)* Zachychotá se méně výrazný hlas.
Hele! Měl bysis dávat větší pozor na to ,co si myslíš. A poslouchat nebudeš,jinak s naší komunikací bude šmitec! - Lžu - nedokázala bych s tím přestat ,nebo se od něj dobrovolně odpoutat.
*Měl bych už jít. Zastihla jsi mně zrovna ve špatnou chvíli.Jdu s rodiči na nějakou společenskou akci,ani netušíš jaká tu je nuda.Snad se nám to podaří zas. Budu se těšit. Tak...naslyšenou.* A už doznívají jen tichonké myšlenky, které se ztrácí v těch mých.
Celá šťastná vyběhnu na balkón ,pustím hudbu a začnu střeštěně tancovat.
Po chvilce mého blbnutí vyjde z pokoje Jery a zvědavě se na mě usmívá.
"Co se to s tebou stalo?" Ptá se s úsměvem na rtech.
Jen se nahlas zasměju a tancuju dál.
Přijde až ke mě a znemožní mi tak prostor k mému řádění.
"Posedl tě ďábel nebo co?" Směje se mi.
" Ne. Jsem šťastná!" Vykřiknu a nejradši bych ho zulíbala , protože je mi momentálně nejblíž, jinak by to byl samozdřejmě někdo zcela jiný.
"Chápeš ? Šťastná!"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sally Sally | 27. července 2010 v 12:19 | Reagovat

nádherne pišeš...fakt krásne :-) veelmi rada si čita tvoje komixy :) len tak dalej  ... 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
dimitrissims.blog.cz