Designy na objednávku POZASTAVENO.

ME - 1.díl

23. září 2009 v 19:18 | Dimitris_ |  Mysterious Eyes
1.díl je tu x). Přeju hezký čtení :



Jak už jsem říkala,byla jsem ráda i za tu špinavou uličku ,ve které jsem se na několik týdnů usídlila.Potkala jsem tam svou nejlepší kamarádku Anabell,která tam měla nejspíš stálé útočiště.
Zde jsem pobyla pár týdnů,než mi došla většina peněz a já byla nucena najít si práci. Teplé oblečení jsem měla jen jedno a venku byla zrovna zima,takže představo ,že nakráčím do nejbližší módní agentury v letních slušivých šatičkách byla nesmyslná.Nechala jsem to teda tak jak to bylo- já se konec konců o místo modelky ucházet nechci takže jim může být upřímně jedno co na mě bude vyset.
S odhodláním,které jsem u sebe neznala jsem vkročila do přední haly a po přepojení od sekretářky mne přijala majitelka této agentury.
Vešla jsem skleněnými dveřmi do světlé místnosti.Po pravé straně byla zeď nahrazena jen skleněnými plátky a před touto výlohou stála dvě křesla.
Majitelkou jsem byla trochu překvapená,popravdě jsem čekala nějakou slečnu připomínající panenku Barbie a i když tato jí i tak dost připomínala,byla mi stokrát sympatičtější než všechny ty manekýnky co jsem kdy viděla.
"Dobrý den."
"Zdravím,maličká.Co pro tebe mohu udělat?" Oslovění "maličká" mě sice trochu urazilo,ale moc od pravdy nebyla ...bylo mi pouhých osmnáct let a dva měsíce.Ona na druhou stranu ale také nemohla být o moc starší jak já,maximálně 25.
"Prosím,posaď se." Povzbudila mě a ukázala na dvěz křesel postávajích před jejím stolem.
"Tak mi pověz...jdeš se ucházet o místo modelky?" Zeptala se milým hlasem.
"Já? Modelka? To ne,já bych na to molo ani nevlezla."Zasmála jsem se při představě mě na přehlídkovém molu. "Přišla jsem se ucházet o místo sekretářky...recepce..." Vysvětlila jsem pravý důvod mé návšetěvy.
"Ach tak,ale mohla by jsi v klidu dělat modelku.Takové krásné velké oči by byli skvělou reklamou naší agentůře." Říkala s naléhavým,ale stále milým tónem.
"Ne ,děkuji.Já bych opravdu nemohla dělat modelku.Přišla jsem se jen optat na místo recepční." Řekla jsem znovu ,ale teď už s vážnějším tonem.
"Dobrá,můžeš nám dělat reklamu i za pultem." Zakřenila se vítězně."Tak mi řekni,jaké máš doporučení."
Áááá,této otázky jsem se obávala.
"No..víte..já jsem ještě nikde nepracovala a nemám žádné doporučení,žiji sama.Byla jsem v dětském domově a teď ,když mi je konečně osmnáct jsem se dostala do světa a hledám práci abych měla na bydlení." Vůbec jsem nepřemýšlěla nad pohovorem.Jde vidět že blondýnám dělám ostudu!
"To je mi líto,dítě. "
"Aha, tak já půjdu jinam.Myslíte že mě někde vezmou bez doporučení?" Ptala jsem se opatrně a zasmušile.
"Ale prosím tě.Vždyť já tě vezmu.Komu záleží na doporučení.Vítej v naší rodině!" Její obličej se rozzářil radostí a já to od ní chytila. "Omlouvám se,ale nejspíš jsem přeslechla tvé jméno..?"
"To já se omlouvám,ani jsem se nepředstavila-Grace Samuelsonová."Představila jsem se a zrůžověla v obličeji.
"Erika Woodová." Podali jsem si ruce a nastalo krátké ticho.
----"Kdy bys mohla nastoupit?"
"Třeba hned!" Vyjekla jsem radostí.
"Dobrá,jako dar na uvítanou si můžeš vzít nějaké věci ze skladu.Asi toho moc nemáš ,když jsi ze sirotčince." Usmála se na mne líbezným úsměvem a pobídla mě ať jdu za ní.

Vešly jsem do chodby plné zrcadel. Byla jsem z toho celá nesvá,když jsem kolem sebe měla všude svůj odraz.S Erikou jsem se nemohlamoc měřit,i když mám - jak říkala-ty krásné oči.
"Dobrá,zde jsi každý zaměstnanec vždy s výplatou může vzít pár kousků oblečení.Je to zdarma." Ukázala na stojany s ramínkama a opustila místnost." Až si něco vybereš,můžeš se pustit do práce.Zeptej se u pokladny." Zaslechla jsem ještě Eričin hlas ze Zrcadlové chodby.
S blaženým pocitem uspokojení,jsem se začla přehrabovat v oblečení,které nejspíš už nikdo nechtěl.Přišlo mi ale ,že kousky ,které zde jsou ,jsou zcela nové.Možná to jsou věci ,které se neudrželi na burze a tak jsou tady.

V podstatě mi to bylo jedno,vybrala jsem si nějaké oblečení,ale ani do jednoho jsem se nepřevlékla.Všchno to byly slabé látky a já o nachlazení vážně nestojím.
Zamířila jsem tedy ke kase ,abych se optala co mám dělat.

"Támhle máš počítač a tady je telefón.Budeš vyřizovat telefonáty a objednávky-na počítači budeš psát pozvánky na přehlídky. Na stole máš přesné instrukce, za nedlouho bude jedna přehlídka, tak se snaž." Poučila mě mladá dívka u kasy a ukázala na počítač za sebou.
"Děkuji." Pděkovala jsem zdvořile a zasedla k elektronice.
Netrvalo mi dlouho a už jsem na klávesnici brouzdila prsty cetu, rychlostí blesku. (Wow,rým xD.)


"Vidím že jsi schopná psát rychle.Pochopilas veškeré instrukce?" Z práce mě vyrušil až ten milý hlas ,mé nové šéfové.
"Ano,vše jsem pochopila.Za chvíli budu hotova." Oplatila jsem ji úsměv a dopsala poslední větu. Zmáčkla jsem enter a postavila se na nohy přímu před ní.
"Děláš na mě dojem.Dnes pro tebe nic nemám,ale zítra si pro tebe přichystám něco složitejšího."Ušklíbla se a zase se usmála."Tak se měj hezky."

Uběhlo několik dalších měsíců a v agentůře mě znal snad každý.Na tu rodinnou ,upřímnou a sladkou atmosférů v ní,už jsem si zvykla a byla jsem ráda za svou další skvělou přítelkyni. Erika byla skvělá kamarádka a s oblibou mi říkala "maličká".Moc dobře věděla že to nesnáším,ale to kamarádské škadlení jsem chápala. Bylo jí 26 a se s svým přítelem nemohla mít děti.Často mi přišlo,že já ji nahrazuji dceru,kterou nikdy neměla.
Anabell si Eriku moc oblíbila a když k nám zavítala na návštěvu,neustále se k ní lísala-dováděla Eriku k šílenství. Samozdřejmě se našlo pár lidí,kteří mi nepřáli nic dobrého-jako například Fanny - pokladní. Tý jsem byla protivná už od začátku. Často za ní chodil její bratr a snažil se se mnou flirtovat,ale já ho vždy šetrně odpálkovala.Nechtěla jsem se s nikým sbližovat ,dokut nebudu mít vlastná byt.
Poštěstilo se mi ,protože mé schopnosti-rychl se učit a také rychle vyřizovat úkoly ,byly řádně odměněny.Dostávala jsem -podle mě až příliš- velký plat a hodněkrát jsem se snažila Eriku přivést k rozumu,ale s tou nic nehlo.Slyšela jsem od ní jen ,že si to zasloužím.
Mohla jsem si tedy rychle pronajmout krásný dům od jejího přítele ,který domy stavěl.
(Fak pardon za tu zeleň kolem sněhu xD.Jenže já nemám roční obdobý a já si zamanula ,že Grace bude mít zimu xD.)

Měla jsem to i levnější,protože i s ním jsme byli přátelé.Dostala jsem podnikové auto a byla jsem v sedmém neby. Někdy jsem vážně pochybovala o tom,že si to zasloužím,ale dlouho jsem nad tím neuvažovala,protože mi můj mozek vypověděl službu a opět se začal radovat z toho štěstí co mě potkalo.

Zkrátka jsem měla krásný šťastný život, který mi skvěle vyhovoval...tedy alespoň do té doby ,než se něco změnilo.


Je zrovna pátek a mladičká Grace se vrátila z práce.Nikdy v práci netrávila moc času,byla příliš aktivní a netrpělivá,než aby se užírala nudou a čekala na konec směny.
Uvařila si něco dobrého k snědku a spokojeně zasedla ke stolu. Objed jí přišel vhod,protože od rána nic nejedla.Erika jí už tolikrát nabádala,aby začala snídat,ale Gracie byla paličatá a nechtělo se jí vstávat v pět hodin ráno. Dojedla svůj oběd a začala se zvedat,když z ničeho nic tam najednou stál. Stál a blaženě se usmíval.
Grace neměla ponět kdo to je,ale naplnila ji radost z jeho přítomnosti. Neveřícně mrkla a když otevřela oči,zasáhlo jí zklamání. Místo,na kterém stál bylo prázdné.
Grace ,ale stále neopouštěl ten radostný pocit a tak si myslela,že si tu postavu jen vyfantazírovala. Nechala stát talíř na stole a nepřítomně se položila na pohovku.
Začala sní a představovat si,co by asi udělala ,kdyby tu vážně byl.Byl to pro ni úplně jiný obličej,než které vídala na ulicích. Byl až moc jiný a navíc měl tu jizvu.
I když Grace neměla ponětí,kdo to je ,nebo co to znamenalo,měla pocit,jakoby ho už znala dlouhou dobu.Ten obličej jí byl až moc povědomí a ty oči také znala.Přesto si nedokázala vzpomenout odkut ho zná. Chodil snad k nim do agentury ? Viděla ho v nějaké restauraci? Ne,byl někde z jejícho soukromí a ona to cítila. Měla zmatenou mysl,když ji napadlo,že se půjde pokochat výhledem z balkónu. Vyběhla rychle schody na balkón a zadívala se na jeden určitý barák.
Když se podívala jinam,měla nesnesitelný pocit a tak ulpěla na domě jako magnet. Po několika minutách v ní něco hrklo a ona se rychle otočila k pokoji. Měla pocit že jí tam čeká nějaké dobrodružství,něco na co čekala. Vběhla nedočkavě do pokojíku a zastavila se údivem. Ne nad jeho přítomností,ale nad jeho krásou.Byl moc krásný na to,aby byl skutečný. Určitě je to jen sen.Říkala si a pomaloučku k němu natahovala ruku.Chtěla se ho dotknout,zjistit jestli zmizí.
Jak tak proti sobě stáli a ona se mu dívala zpříma do očí,byla jako v jiném světě.Nedokázala určit kde je ,nebo co vlastně dělá.Věděla jen,že se ho chce dotknout. Opatrně k němu natáhla prst a na kratičkou vteřinu se ho dotkla. Všechno zmizelo.Zmizela krajina kolem ní,zmizelo to tahání k tomu domu.Byli opět v jejím pokoji.Byla udivená. Zvědavě se podívala na svůj prst.Doufala snad ,že uvidí jemný studený prášek.Ale na jejím prstu nebylo nic neobvyklého. Když se ho dotkla,cítila neuvěřitelně jemnou pokožku a studenou.Byl studený ,jako mrtvý.Byl i tak bledý. Čekal na její reakci a nechápavě hleděl do jejího obličeje,který se před jeho zrakem chtěl schovat. Grace konečně vzhlédla s podivným pohladem v očích. On si ho vyložil špatně.Myslel že je vylekaná,že zareáguje jako kdyby se právě dotkla něčeho nadmíru nechutného. Ale Grace věděla jaký pravý význam má její pohled. Byla zvědavější ještě víc,chtěla se ho dotknout zas a znovu.Zjistit jestli mu v žilách koluje krev ,jestli jeho plíce fungují ,chtěla toho tolik najednou ,že nevěděla co dělat.V jějích očích se mísila zvědavost s neveřícností a zmatek. Opět mrkla,teď se snažil aby to trvalo co nejkratší interval ,ale byla jen člověk.Už před ní nestál.
Grace zůstala jak omráčená a po tváři se jí začli spouštět nesmyslné slzy. V hlavě měla zmatek,jakoby jí v ní něco explodovalo. Její tělo cítilo změnu,najednou už v ní nebyl ten pocit radosti, štěstí a zvědavosti.Byl tu jen smutek a zuřivost. On odešel. Najednou moc dobře věděla co to znamená.Věděla že už tu není,není v její bezpečné blízkosti,nedohlíží na ni.Dřív neměla ani ponětí že tu je ,ale v tomto zlomku to cítila.


Neměl jsem se tam vracet. Říkal si Hector ve svém domě. Jeho dům byl pro něj vzcelku cizí. Netrávil zde žádný čas. Byl buď u Grace nebo poblíž jejího pracoviště. Měl jen jedinnou povinost ,kterou nesměl zanedbávat ato byla Grace. Musel se o ni starat,cítil to.Ale i tak ji musel opustit.je přece mnohem víc lidí,kteří potřebujou ochranu a Grace se zdála nadmíru spolehlivá a dokázala se o sebe postarat. Bylo na čase popojít. Hector se už smířil s pocitem ,že se v něm něco dusí.Už byl smířenej s jakoukoliv bolestí,která ho čeká.Věděl že když Grace nenechá,přijde trest.
Už se otáčel od okna,kterým se díval ke Graceinýmu domu,když v něm něco zakotvilo.Zastavil se okamžitě na místě,aniž by o tom přemýšlel a dával pokyn svému mozku. V hlavě se mu objevovaly a zase mizely okamžiky Graceinýho smutku a radosti. Byl to proces vymazávání,ale tenhle byl jiný.Jakmile jediný okamžik zmizel a Hector už ho nemohl najít v paměti,bodlo ho u srdce.Věděl že tento proces je jen z důvodu bezpečnosti a on musí zapomenou ,ale nechtěl. Znal možnost jak to zastavit,jak navrátit všechny ty vzpomínky do jeho hlavy. Musel se neprodleně vrátit za Grace. Nechtěl ztratit vzpomínky,měl jen ty její.
Otočil se opět k oknu a usmál se sám pro sebe. Já tě přelstím. Zašeptal a vyskočil oknem ven.


Malá Grace se zatím poddávala smutku a bolestivé prázdnotě,která jí svírala místo,kde dříve bilo její srdce. Jeho obraz už si skoro nedokázala vybavit a o to víc se trápila. Uslyšela odhrnutí závěsu,který byl zavěšený nad vstupem do jejího pokoje a rychle začla mrkat proti světlu. Pomalu a jasně začínala rozeznávat rysy.





První díl je asi fakt zmatený xD. A vím že je to pro vás asi zvláštní že přichází na akci ..no prostě na ten hlavní děj už v 1. díle,ale já to tak měla v úmyslu x). Tak doufám že se líbí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Don Don | E-mail | Web | 13. října 2011 v 1:54 | Reagovat

Pěknej blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
dimitrissims.blog.cz