Designy na objednávku POZASTAVENO.

ME - 2.část

23. září 2009 v 19:18 | Dimitris_ |  Mysterious Eyes
Konečně jsem se dokopala k další části. Tady se vám dostane vysvětlení,předchozího dílu ,který byl dost zmatený ....Tenhle díl je kratší než ten minulí,ale to se dá pochopit.Předchozí byl na seznámení se situací a s Graceinou minulostí x). Přeju hezký čtení ;) :



Gracie krátký moment váhala a když zřetelně rozeznala rysy a usoudila ,že se jí to jen nezdá vyšvihla se do stoji a vrhla se mu kolem krku.

Teď, když cítila jeho vůni,když jí byl tak blízko už měla jasno,odkud ho zná. To jeho vídala ve svých snech ,snad každičkou noc. To jeho hlas jí vždy našeptával ,jak se má zachovat ...jak se rozhodnout. Nevěděla jak je možné,že je zkutečný nebo co dělá v jejím objetí ,a bylo jí to jedno, byl tu a držel ji v náručí stejně pevně jako ona jeho,možná ještě pevněji.
Grace se vrátil ten radostný,bezstarostný pocit a Hectorovi se postupně navracely vzpomínky-Graceiny vzpomínky. Chtěl jí toho tolik, říct, ale byl by šťastný i při tichém pozorování jejího chování. Přáli si ,aby ten okamžik nikdy nevyprchal .Aby už na věky věků zůstali v tomhle pevném a šťastném objetí...
Najednou Grace povolila a pohlédla mu do jasně zelených očí.
"Jak se jmenuješ ?" Zeptala se třesoucím se hláskem.
Hector se slabě pousmál a šeptl:"Hector."
" Jak jsi se sem - chci říct , jakto že žiješ?" Zamračila se na něj tázavě.
"Proč žiji?" Zopakuje to Hector. "Mám snad umřít ?" Zamračí se zase on ,ale v koutcích úst mu škube úsměv nad Graceiným vyděšeným pohledem.
"Ne! Tak jsem to nemyslela..." Špitne a sklopí zrak.
" Já vím ,jak jsi to myslela." Řekne konejšivě Hector a pohladí ji po dlouchých vlasech."Jsem tu,protože tu být chci.A doufám ,že ty mně tu taky chceš.Jestli se ale pletu,můžeš mi to říct..já odejdu a už ti nikdy do života zasahovat nebudu." Poví rozhodným hlasem ,ale při pomyšlení na trest ,který by si musel odbýt se mu na konci hlas zlomí.
"Jistě že tě tu chci,Hectore." Ujistí ho Grace a pohlédne mu zpříma do očí,aby ho přesvědčila. Může mu povědět o tom ,co si myslí? Že její sny, jsou jen a jen o něm? Že slyší vždy jeho rádcovský hlas, když si neví rady? Pomyslel by si ,že je blázen ? Ať tak či onak,Grace se rozhodla pro. Otevřela ústa a už se chystala promluvit,ale Hector jí to rázně zarazil.
"Nemyslím si o tobě , že jsi blázen ,Grace! A ty si to o sobě také myslet nesmíš!"Zaprotestuje. "Já tě znám Gracie,znám tě , jako nikdo jiný.Vím na co myslíš, vím co si přeješ i čeho se bojíš,znám tvá nejtajněší tajemství...nemyslím si ,že to hned teď pochopíš a já ti to nebudu podrobně vysvětlovat , vážně nechci abysis o sobě začla myslet nějaké podivnosti. Musím tě chránit,Grace.Teď jsem tu jen pro tebe .Zůstanu s tebou za jakýchkoliv okolností.Ať si najdeš přítele,přestěhuješ se, budeš mně nenávidět-já tu zůstanu.Ani nebudeš vědět že jsem s tebou.Budu ti na blízku,abych ti mohl kdykoliv pomoct v nesnázích ,abych tě bránil a aby se ti nic zlého nestalo."Dopoví a vpije se pohledem do Graceiných modrých očí.
Grace stojí pár minut bez pohnutí a urovnává si v hlavě jeho slova. Takže on mně má chránit? Vrátil se jen proto,že mně chce chránit?! Vyvádí hysterický hlas v Graceině hlavě.
"Jsem tvůj anděl .Gracie...Chránil jsem tě už od narození-je to má povinnost.Přišel jsem ,protože tě chránit musím ,ale i proto, že tě chránit chci!Po těch 18 let jsem od tebe nebyl dál,jak pět metrů a nespouštěl jsem tě z očí.A teď,když už jsi plnoletá a máš svůj rozum, jsem tě měl opustit.Každý člověk má svého anděla do té doby, než dovrší plnoletosti...Jakmile uplyne minuta po vašem narození,začne se vám i nám vymazávat pameť a my jsme přiděleni někomu novému.Jednoduchý způsob ,jak se zbavit nechtěných citů.Už před staletími,byly napsány zákony.Anděl a člověk spolu nemohou tvořit pár. Už jen to ,že se jeden do druhého zamilují,je hřích." Vysvětluje nezaujatě a tvaří se podrážděně.
"Říkals ,že minutu po osmnáctých narozeninách se oboum vymaže paměť a už se o nás nestaráte...Tak jak je tedy možné,že mě je 18 a dva měsíce a stále jsi tady?" Ptá se Grace nechápavě a posadí se na zem.Hector udělá to samé.

"Měl jsem tě opustit už dávno,ale napovídal jsem Těm nahoře,že jsi strašně nespolehlivá a smůla se ti lepí na paty.Bylo by to snazší,kdybys nebyla pravý opak.Ty jsi dostatečně spolehlivá,umíš se o sebe postarat,nejdřív vše důkladně promyslíš než se do něčeho pustíš a spíš než smůlu přitahuješ štěstí.Já ale nechtěl chránit někoho jiného.Přemlouvali mně a ujišťovali ,že si na tebe nebudu pamatovat a začnu zase od začátku,jenže to by pro mně musela být moc velká objeť.Dnes jsem měl ale poslední šanci...Nejdříve jsem si řekl -a byl jsem si jist-že to zvládnu.Že tě nechám být a odejdu,jenže když jsem odešel a cítil jsem ,jak se cítíš ty...To jsem ještě necítil.Popravdě ani nechápu ,jak ti můj odchod mohl takhle ublížit ,vždyť ty mně prakticky neznáš...Nevím proč,ale způsobylo ti to velkou bolest a tím pádem i mě.Pak jsi začala plakat a to za mě rozhodlo.Prostě jsem nechal plavat všechny svatý a šel za tebou.Musel jsem rychle ,jinak by už mohlo být pozdě ...začal proces vymazávání a já si jen matně vzpomínal kde bydlíš,i když to je jen kousek od mého domu. A teď jsem tu s tebou." Dořekne svůj příběh a laskavě se na Grace usměje.
"Ty-ty jsi cítil ,jak mi bylo?" Zajíkla se Grace.
"Já cítím vše ,co cítíš ty." Přikývne.
"Takže...kdybych se zamilovala třeba do Fannyinýho bratra ,tak ty byses do něj zamiloval také?" Grace se tiše uchychtne a tázavě se na Hectora zadívá.

"Ne.Já cítím všechny pocity,krom lásky.Láska je nejistá, to víš sama a nedá se ochočit.Každý má v sobě jedno místo,které je plné touhy a lásky.To místo je zcela soukromé a vlastní ho jen ten,jemuž náleží.Já nemůžu milovat někoho stejným způsobem jako ty.Dejme tomu ,že bych byl gay.." Zazubí se na pozornou Grace." Ty bys milovala třeba toho Fannyinýho bratra-jak se jmenuje?"
"Tyler." Odpoví okamžitě Grace.
"Takže,ty bys byla zamilovaná do Tylera a já také.Oba by jsme ho milovali a i když se láska zdá na první pohled všude stejná,tenhle cit je jiný.Každý má jinou lásku.Někdo miluje věrně a jiný jen z touhy.Chápeš?Každý má jinou lásku a proto já nemohu cítit tu tvou..je jiná a já ji nedokážu zpozorovat ,nebo najít mezi ostatními city."
"Aha." Zamumlá Grace. "Takže ty nemůžeš zjistit do koho jsem zamilovaná...?" Konstatuje Grace.
"Ne,ale když na to pomyslíš ,tak to vědět mohu.Ale i myslí se dá klamat a lhát,takže tomu nikdy nemohu plně věřit." Odpoví Hector jistě.
"To je fajn." Šeptne Grace a položí se na zem.

Hector se zadívá na její mladičký a roztomilý obličejík. Je jako malé ,rozkošné dítko. Pomyslí si a sladce se usměje do jejích zavřených očí. Stejně jako ona ,se teď cítí šťastný a pomalu ho spaluje touha.
"Gracie?" Zašeptá do ticha stěn.
"Mhmmm?" Zahučí jemným ,tázavím povzdechnutím.
"Mám tu zůstat?" Otáže se nejitě.
"Ano,zůstaň tu se mnou,prosím." Pošeptá Grace do tmy,která je náhle obklopila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
dimitrissims.blog.cz