Designy na objednávku POZASTAVENO.

Daughter Night - 1.

14. ledna 2010 v 18:01 | Limi |  Daughter Night
Koooonečně jsem dopsala 1. část..Tak snad nebude nazmar má snaha xD...



"Tak mi řekni,Lucy,proč sis mě nechala?! Máš kvůli mě akorát ostudu!Měla jsi mě šoupnout do děcáku rovnou po mamky smrti…bylo by to tak lepší! Alespoň by Tebou lidé nepohrdali!" Zběsile křičím na udivenou Lucy..mou starší sestru,která si mě vzala na starosti,po matčině smrti.
"Takhle nemluv Fall! Víš,že Tě mám ráda…Mamce jsem slíbila ,že se o tebe postarám a když už jsem plnoletá,nevidím důvod,proč bys u mě nemohla bydlet.." Snaží se mě zlidnit.
"Pak mi ale vysvětli,ty tvoje nálady! Vždycky když s tebou jdu třeba do krámu..neříkám ,že by to bylo zrovna často,ale když už jdu,nemůžu si nevšimnout těch pohledů!Myslíš ,že je mi příjemný,jak se dívají na mou sestru?!A jen kvůli mně…" Posmutním.Je fakt,že já byla tou přítěží.Lucy se kvůli mně musela vzdát hodně věcí.Ne že bych jí za to nebyla vděčná,to ne …vlastně bych jí měla děkovat za to,že mě do toho děcáku nešoupla a ne jí to ještě podstrkovat pod nos a vyčítat jí to.Jsem hloupá…
"To je mi jedno,Fall.Jsi moje rodina…to co mi z ní zbylo.Myslíš,že bych tě chtěla ztratit stejně jako taťku a mamku?Ne Fall."Zadívala jsem se jí do očí a viděla v nich tu bolest,při vzpomínce na naše rodiče.
Otec nás opustil ,když mi byli dva roky..prakticky jsem ho ani nepoznala,ale Lucy si na něj pamatovala,jako na nejlepšího a nejstarostlivějšího taťku pod sluncem.Nevím…nějak tomu nedokážu uvěřit.Jak by dokázal tak milující a věrný otec opustit milovanou ženu se dvěma dětmi?
"Ale Lucy..ztratila jsi kvůli mně tolik..Odešel od tebe Kyle,přišla jsi o práci ,kterou jsi měla ráda a hodně přátel se s tebou přestalo bavit.Už ti dál nechci dělat problémy…" Uzavřela jsem to.
"Tak hele!Myslela jsem,že Kyle mě doopravdy miluje,ale nejspíš tomu tak nebylo,když ode mě odešel,jen kvůli tomu,že moje ségra je trochu jiná než ostatní…V práci..s tou si nedělej hlavu,stejně jsem tam brala moc malý plat.A pokut jde o přátele..asi nebyli praví,když se na mě vykašlali,kvůli takový maličkosti." Pokrčila rameny.
"Ale to není maličkost ,Lucy.Že jsem "trochu" jiná?!Vždyť se na mě podívej!Vypadám jako mimozemšťan!Nedivím se,že se na mě tak ostatní koukají..jako na vetřelce.Jsem úplně jiná." Je to pravda…jsem jiná a to se nezmění.Vždycky se na mě budou dívat se zhnusením v očích a budou mnou pohrávat…s tím jsem byla smířená.Ale nebyla jsem smířená s tím,že tak budou pohlížet i na Lucy.
"Fallie,i kdybys byla zelená s růžovýma flekama,byla by jsi vždycky moje malá sestřička." Usmála se na mě ,líbla mě na čelo,čímž ukončila debatu a zároveň se rozloučila a vyšla známou trasou do práce.

Rychle jsem se vzpamatovala z předešlého rozhovoru,uklidila nádobí a vydala se ven na známé místo.
Došla jsem k postranní uličce a zklamaně zanaříkala.Myslela jsem,že už s tím Kay přestal!
Napůl ležel na starém koberci a polovinou těla se povaloval na studeném špinavém chodníku.
"Kayi,kolikrát jsem ti říkala,kolikrát tě prosila abys s tím přestal!" Naříkala jsem a pomalými kroky jsem k němu šla.Věděla jsem,že je to zbytečný,stejně mě nevnímá,ale i tak..

Posadila jsem se tedy vedle něj a trpělivě čekala,až se probere.
Po pár hodinách se ospale posadil..ani si mě nevšimnul a uvolněně se protáhl.Čekala jsem až si uvědomí mou přítomnost a dál ho tiše sledovala.
"Fall!" Lekl se a vyskočil na nohy. "Co tu-"
"Kolikrát jsem ti říkala,abys toho nechal!" Vyjela jsem na něj a také se postavila.
"Ale Fall,snaž se mě pochopit.Není to snadné a aspoň nevnímám tu blbou atmosféru kolem mě…" Zase se vymlouval. Bylo mi jasný,že se necítí dobře,když na něj všichni koukaj skrz opovržení.Tak jako na mě.
Byli jsme dva vyvrhelové.
Pomalu se zase posadil na zem a já ho napodobila.
"Je to strašný,být tu furt sám.Ty za mnou sice chodíš,ale nejsi se mnou pořád…no a když mám čas na přemýšlení,tak jsem na dně.Vím,že ty to taky nemáš jednoduchý,Fall,ale máš alespoň Lucy.Ta tě živí a nahrazuje ti alespoň trochu rodiče.."Opět jsem pocítila lítost,nad ztracenými roky mého přítele.
"Áchjo,Kayi…Slibuji,že sem budu chodit častěji." Objala jsem ho a znovu se postavila na nohy...Kay mě napodobil.
"Tak ..já zase musím.Promiň." Šeptla jsem a omluvně na něj pohlédla.
Tentokrát mě Kay obejmul sám.Cítila jsem jeho horký dech ve vlasech a byla ráda,že jsem získala zrovna takového přítele.
"Zítra přijdeš ?" Zeptal se,když mě pustil.
"Jistě." Úsměv se mi rozzářil,jak jsem cítila jeho zájem.
"Tak ahoj zítra!" Zvedl ruku na pozdrav.
Přikývnu a otočím se k odchodu. Na rohu domu se ale zastavila a otočila zpět k přihlížejícímu Kayovi.
"Dneska má být zima…přijď po jedenáctý." Mrknu na něj a zamířím domů.

Doma ještě poklidím a zalezu do svého pokoje…když nastane čas uvařím večeři,sním svou porci a do pokoje připravím ještě jednu pro Kaye.
Lucy se vrátila po desáté a jakmile se najedla a vykoupala,odešla do své ložnice a ihned zhasla světla ..což znamenalo,že je ospalá a nebude si číst.
Po půl hodině je v bytě absolutní ticho,jen v mém pokoji tiše hraje rádio a svítí lampička.
Ležím na posteli a zírám do zdi před sebou.Čekám…Po chvíli mě to omrzí a na zemi rozprostřu měkkou deku a pár polštářů,v pokoji mám dost vytopeno tak deka není potřeba.
Opět si lehnu na postel a rozhlížím se po svém útulném malém pokoji.Tohle vybavení stálo mamku majlant,ale chtěla mi udělat k narozeninám radost.Věděla,že miluji zelenou barvu a tak mám v pokoji vše laděné do zelena. Mám tu v podstatě vše,co potřebuji…nemohu si na nic stěžovat.
Z mého kochání mě vytrhne až tiché zaklepání na okenní tabuli.
Cukla jsem sebou a rychle slezla z postele. Otevřela jsem okno a sledovala jak se zimou třesoucí Kay klepe,přelézá parapet a skáče na postel.
"Díky." Mrkne na mě a zavře okno.

"Támhle máš jídlo…a nechoď z pokoje,Lucy by se mohla probudit." Ukázala jsem na bílou misku na stole,vyhnala ho z mé postele a sama se na ní uvelebila.
Chvíli jsem sledovala,jak Kay hltá každičké sousto,bez toho,aby jej rozžvýkal,až mi samovolně spadla víčka a já ztratila pojem o světě.

-Kay dojedl večeři od Fall a hlasitě se odsunul od stolu.Až když se otočil k posteli,tak trochu zalitoval,ale Fall naštěstí nevzbudil.
Udělal pár kroků k ní a zhasl lampičku,svítící jí do tváře.
Položil se na připravenou deku a sledoval klidně oddechující Fall.-

Všimla jsem si,že v pokoji není rozsvíceno a tak jsem otevřela kukadla.Byla jsem otočená ke světle zelené stěně,která v té tmě vypadala jako močál.Přetočila jsem se na záda a opřela se o lokty. Očima jsem vyhledala ve tmě ležící postavu Kaye a zadívala se mu do čilých očí.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 BeeJayka BeeJayka | E-mail | Web | 16. ledna 2010 v 19:59 | Reagovat

pěkný dess a jinak moc podařená dílek  ;-)

2 Partylist Partylist | E-mail | Web | 3. července 2012 v 19:32 | Reagovat

Jo jo , moje řeč

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
dimitrissims.blog.cz