Designy na objednávku POZASTAVENO.

Alanise - 3.Nathaniel

8. června 2010 v 20:40 | Limi |  Alanise
Tak jsem to konečně dokoumala a mám tu třetí kapitolku "Alanise". Doufám,že se bude líbit.

dimitrissims.blog.cz



Sledovala jsem, jak obě dlaně pokládá na Jamieho hruď.Sice jsem nečekala, že mu vrazí ruku do těla a vyrve mu srdce, ale neznala jsem ho a neměla jsem ponětí jestli mu mohu věřit.
Zaznamenala jsem hluboký soustředěný nádech a po nějaké době klidný výdech. Narovnal se a ruce s Jamieho sundal.
"To je všechno?" Zeptala jsem se nedůvěřivě.
"Ano, to je vše." Potvrdil.
"To je vtip? Tohle ho přece nemohlo uzdravit." Kroutila jsem nevěřícně hlavou.
"Ale no tak… klid. Neudělal bych to, kdyby jeho záchrana neznamenala pro mě výhodu… a tou je dluh, který máš u mě." Jak jsem mohla zapomenout, že po těchto slovech bude opět následovat úšklebek?
"A kdy se probere?" Zeptala jsem se usmířeně a dotkla se Jamieho ruky.
"Za pár hodin. Je to člověk - hojí se pomaleji." Ohrnul nos při slově "člověk", pak vstal a vydal se na odchod.
Měla jsem v úmyslu říct.: "Děláš, jakoby jsme my nebyli lidé." ..Ale my nebyli a tak jsem jen poděkovala.
Ani se neotočil a jen nedbale odvětil : "Jsi mým dlužníkem."
"Jak se jmenuješ ?" Vyhrkla jsem najednou. Přece bych mu nemohla splatit dluh, kdybych neznala jeho jméno… bez něj bych ho ani nenašla. Třeba bych se opět dostala k jinému upírovi.
"Nathaniel…Kdyby ti chtěl někdo ublížit…tím myslím nějakého hloupého a slepého upíra, ne člověka, protože před nimi se dokážeš ubránit sama, stačí vyslovit…" V tu chvíli stál vedle mě a jeho dech mě lochtal pod spánkem. "…Nathani." Zašeptal své jméno a jeho hlas se mi ozvěnou vznášel v myšlenkách.
"Takže mě ochráníš?" Otočila jsem hlavu k němu. Překvapeně jsem hleděla do jeho modrých matných očí.
"Jen dokud mi neoplatíš dobrý skutek." Upřesnil mé mínění a vypařil se.
Zůstala jsem sama s Jamiem uprostřed lesa. Mohl se zde objevit vlk, medvěd, nebo další upír, ale já byla nesmírně ospalá, že jsem na strach ani nepomyslela a položila se vedle Jamieho.

Z tvrdého spánku mě probudil dutý zvuk. Rychle jsem se posadila a vyplašeně jsem si mnula oči, abych se rozkoukala.
Přede mnou praskal malý ohýnek a Jamie do něj házel větve stromu, který nejspíš porazil blesk.
"Jamie? Jsi v pořádku?" Zachraptěla jsem rozespale a v krku mě nepříjemně zaškrábalo.
"Proč bych nebyl?" Udivil se Jamie a usmál se. Jak já ten úsměv milovala. Nezměnil se. Stále má úsměv takový, aby se dostalo na všechny. "Dáš si snídani?" Až po té nabídce mě napadlo rozhlédnout se kolem nás.
Byli jsme na tom samém místě s tou změnou, že tu stály dva stany, jeden byl modrý a druhý zelený.. skoro splýval s okolím. Jamie stál u ohniště ohraničeného většími kameny a kolem ohniště se povalovaly dvě silné větve.. provizorní lavičky. Posadila jsem se a konečně si všimla, že ležím na spacáku.
Kdo to sem všechno natahal?
"Snídani?" Zadívala jsem se na pečivo v igelitovém pytlíku kousek od ohně na dřevěném tácku.
"Je tu sýr, salám, máslo…" Nabízel mi Jamie a při tom ukazoval na jednotlivé potraviny.
"Sýr.. děkuju." Plácla jsem první co mi utkvělo v paměti a zvedla se, abych si protáhla záda.
"Chytej!" Než jsem stačila zareagovat, dopadla přede mě na spacák flaška coly.
"Díky." Zahučela jsem nepřítomně a už jsem colu hltala plnými doušky. Měla jsem příšernou žízeň a uvnitř jsem si připadala vyprahlá, jako poušť.
Když jsem do sebe nalila celou flašku podívala jsem se na udiveného Jamieho, jak stojí vedle mě a v ruce má kus veky se sýrem. Vážně jsem tu flašku vypila na jeden nádech?!
"Jak dlouho jsi nepila?" Vyvalil oči.
"Ani nevím." Zamyšleně jsem se mu zadívala do očí.
Vždycky jsem obdivovala tu barvu. Okolo černých panenek byl tenký proužek tmavě hnědé, který se postupně vpíjel do stříbřitě šedi. Měl v nich vždy tolik něhy a upřímnosti, že jsem si byla jistá, jeho pravdomluvností a dobrotou. Ani nevím, proč jsme se posledně pohádali.
"Dobrou chuť." Řekl po chvíli ticha, vrazil mi do ruky snídani a šel si sednout k ohni.
Nechala jsem ho přehrabovat se větví v ohni a zamyslela se nad tím, co se vlastně včera stalo.
Probudila jsem na hřbitově (jak gotické..), pak jsem se šla podívat domů a tam jsem našla Jamieho. Vzpomněla jsem si na tu bezvadnou vůni, která se kolem něj vznášela. Očima jsem střelila k Jamiemu. Chvíli jsem naslouchala lesu a pak jsem uslyšela tlumený tlukot. Jamieho srdce tlouklo klidně. Chtěla jsem zkusit, jestli i uvidím jeho tepny, když slyším, jak v nich proudí krev a tak jsem k němu vykročila.
"Alanise?" Zamrzle jsem zůstala stát na místě a zírat do jeho tváře.
Zatajila jsem dech nad kouzlem jeho hlasu. Tmavě hnědé lehce zvlněné vlasy mu sahaly těsně pod uši a modré oči mě hypnotizovali.

+++

Kdo to všechno připravil a kdo Alanise tak ohromil?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sally →Milující SB← Sally →Milující SB← | Web | 9. června 2010 v 14:29 | Reagovat

Sakra.. je to zajímavýý.. dalšíí.. :P

2 Garou-tan Garou-tan | Web | 20. června 2010 v 17:17 | Reagovat

Wao, pěkný. Přeju hodně zradu se psaním ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
dimitrissims.blog.cz