Designy na objednávku POZASTAVENO.

Alanise - 5.Nový pohled

10. července 2010 v 17:56 | Limi |  Alanise
No já překvapila sama sebe, že jsem napsala další kapitolu Alanise :D. Tak doufám, že si to někdo přečte :P

dimitrissims.blog.cz


Přez veškeré úsilí, které jsem vkládala do víček, aby se otevřeli a dovolili mi nahlédnout ven se mi to stále nedařilo. Spalovala mě příšerná bolest… Jakoby se mi do těla rozlila žíravina a společně s ohněm mi spalovala a rozleptávala vnitřnosti. Docházely mi síly… jediné, co mi chvilkami ulevovalo byl čerstvý vzduch, který mi proudil do nosu a škvírky mezi pootevřenými rty. Co se to se mnou v poslední době děje? Je jasné v co jsem se změnila, nebo se měním, ale proč to tak bolí?
Poslední ze svých sil opřu do pokusu o vydání alespoň slabé hlásky. A konečně! Dostanu ze sebe docela hlasité bolestivé zakvílení.
Něco se vedle mě pohne a já otevřu oči. Neudeřilo mě prudké sluneční světlo, jak jsem čekala… byla noc. Na nebi plul měsíc a kolem něj se blyštily stříbrné hvězdy… jak já vždycky říkala; jeho milenky.
Začala jsem se rozhlížet kolem sebe a hledat Jamieho… nestalo se mu nic za tu dobu co jsem se tu tak povalovala ???
A kdo byl ten, co se tak najednou objevil? Už jsem ho určitě… ne, neviděla jsem ho… ale něčím mi byl tak moc povědomí, už jsem se s ním někdy musela setkat…
"Doufám, že jsi netrpěla moc…?" Věta se na konci stáčela do nepatrné otázky.
Vylekaně jsem trhla hlavou za hlasem. Kdybych si sedla, dalo by se říct, že seděl za mými zády. Díval se mi nejistě do očí a upíjel nějaké pití z plastové láhve.
"Netrp-" Do úst se mi vevalila krev, jako tenkrát na hřbitově. Tenkrát… Je to možné, že se to stalo včera? Rudou krev jsem vyplivla vedle sebe do hlíny.
"Jestli jsem netrpěla?? Děláš si srandu?! Je to strašný!" Zachraptěla jsem a vyplivla další krev. Kolikpak mi jí v těle ještě zbývá?
"Ále.. prošel si tím každý z nás. Nebuď citlivka." Zamumlal sarkasticky a hodil mi flašku, z které upíjel.
Měla jsem žízeň, takže jsem se ani nevyptávala na název nápoje a začala hltat. Když jsem láhev zbavila poslední kapky olízla jsem si rty a byla zvědavá, co je to za novou příchuť.
"Páni, co to bylo?" Zeptala jsem se a znovu se olízla.
"Jako by to nebylo dost jasné…" Řekl ironicky a zadíval se mi ještě hlouběji do očí. Najednou si přiklekl přede mě a chytl mě za bradu. Tvář mi natočil tak, aby na ni dosáhla zář plamenů plápolajícího ohně.
"Zatraceně, co to je?" Čelo se mu svraštilo úsilím, jak se snažil najít odpověď na pro mě neznámou otázku.
"Pusť mě!" Snažila jsem se vytrhnout ze sevření, ale držel mě příliš silně.
"Tak tohle jsem ještě v životě neviděl a to byl setsakra dlouhý!" Divil se dál a ignoroval mě.
"Co je?" Zeptala jsem se zaujatě. Okouzlili ho snad moje obyčejné modré oči?
Ihned, jak jsem se zeptala mě pustil a začal něco hledat v batohu.
"Dívej." Pobídl mě a podal mi lžíci, abych se mohla podívat na svůj odraz.
Prohlížela jsem si svou tvář, ale nevšimla jsem si ničeho jiného než mé nezvykle jemné pleti… což u mě bylo opravdu při nejmenším zvláštní.
"A co jako?" Odsekla jsem a podívala se na něj, jak na blázna.
"Ty oči přece!" Zahulákal unešeně.
"Co mám s očima?" Lžíci jsem si přiblížila ještě víc k obličeji, že jsem si div oko nevypíchla a zkoumala mé obyčejné modré oči.
"Ty to nevidíš?" Udivil se.
"Co mám vidět?" Udivila jsem se na plátku já.
"Jak září! Jsou úplně zlaté! Nedělej si ze mě blázny, že to nevidíš." Poznamenal vážně.
"Z blázna blázny neuděláš…" Napodobila jsem jeho sarkastický tón.
Chvíli mě sledoval podezíravým pohledem a pak se usmál. Upřímně.
"Víš co? Obdivuju tě… Nikdo by si na mě tak nedovolil."
"A to proč? To si všichni šlápnou na jazyk, když se na ně podíváš těma tvýma očima?"
"Na očích nesejde, alespoň ne u mě. Jen bych si to mohl někdy špatně vysvětlit a je by to mohlo dost stát." Upřesnil.
"Už se třesu. Co jsi vůbec zač? Nějakej kápo, co se toulá po lese?" Zasmála jsem se ironicky.¨
"Přesněji kápo Jared Christopher Harper." Své jméno pronesl, jako modlitbu a tím mě unesl.
"Cože?" Zbystřela jsem.
"Nebudu ti to teď vysvětlovat. Jamie se za chvíli vzbudí a tobě ta krev moc dlouho nevydrží." V tu chvíli jsem si uvědomila, co mi tak náramně chutnalo.
"Krev?! To bylo krev?! A čí?!" Ječela jsem panikou, že kvůli se tu někde poblíž povaluje mrtvé tělo, nějakého nevinného člověka.
"Nevyšiluj prosím tě. Ta krev byla z jelena… Ale pochybuju, že ti vydrží na celý den. Musíme ti něco obstarat, co říkáš na divočáka?" Zeptal se mě tónem, jakoby se mě ptal na nějaký pokrm, který právě našel v jídelním lístku.
"Fuj." Vypustila jsem z úst jednoduché a výstižné citoslovce.
"Ještě jsi ho ani neochutnala." Poznamenal.
"A ani neochutnám." Odsekla jsem znechucená tou představou.
"Tak já ti něco seženu… s tebou by to bylo na dlouho." Rozhodl a než jsem stačila něco říct byl pryč.
Zůstala jsem tam sama… jen já a Jamie spící kousek od ohniště, aby na něj dosáhlo teplo a ještě přikrytý spacákem.
Mohla jsem v klidu přemýšlet.
Takže mám zlaté oči, které nevidím?
A on je nějaký významný …člověk?
Jared Christopher Harper. Hezké jméno…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Garou-tan Garou-tan | Web | 10. července 2010 v 23:12 | Reagovat

Kdybych se zeptala, jak to bude mezi hlavní hrdinkou a Jaredem do budoucna, tak mi to asi neřekneš, viď?
Jinak super *zvedá palec*

2 jituška jituška | Web | 13. července 2010 v 19:51 | Reagovat

blee divocaka bych nepila ani kdybych byla upiir :-D se ti povedlo!! :-D

3 Carl Carl | E-mail | Web | 19. října 2011 v 5:56 | Reagovat

Díky za info, hledám informace, poněvadž co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš.:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
dimitrissims.blog.cz