Designy na objednávku POZASTAVENO.

Čtenářský deník - Povídky z druhé kapsy (Karel Čapek)

22. listopadu 2010 v 19:27 | Celestin |  Adminka/Autorka?
Já vím... sotva přijdete ze školy, už tu čtete ten strašlivý nadpis "ČTENÁŘSKÝ DENÍK". No.. pro někoho horor, pro mě třeba výzva :D. Sice mě dílo Karla Čapka ze začátku vůbec nebavilo a moc jsem toho nepobírala, ale nakonec jsem se začetla do dvou povídek a v obou z nich našla něco, co se mě dotklo, nebo na mě mělo vliv.
No.. dávám to sem, kdyby jste měli zájem na přečtení, nebo kdyby jste potřebovali už vypracovaný čtenářský list právě z této knížky.

Povídky z druhé kapsy

Autor: Karel Čapek
            Karel Čapek se narodil 9.1.1890 v Malých Svatoňovicích a zemřel 25.12.1938 v Praze na zápal plic. Byl nejmladším synem ze tří sourozenců - bratr Josef a sestra Helena.
K. Čapek byl nejen spisovatelem, prozaikem, ale také žurnalistou, dramatikem, překladatelem a kritikem. Studoval na gymnáziu v Hradci Králové a Brně, poté maturoval na Akademickém gymnázium v Praze a studium na FF UK v Praze ukončil roku 1915 doktorátem.
Čapkovou ženou byla spisovatelka a herečka Olga Scheinpflugová.


Sbírka známek

      V povídce, nazvané Sbírka známek vypráví pan Karas o svém dětství a přátelství, které v něm získal, prožil a ztratil.
Nyní už je starý a tak - ač by strašně rád napravil své chyby - nemůže začít znovu a vyhnout se křivdě, která se stala osudnou v jeho přátelství s chudým Lojzíkem.
Vyprávěním o Lojzíkovi jasně projevuje svou přátelskou lásku, kterou k němu choval a jak moc lituje své chyby. "Poslouchejte, já jsem starý člověk; měl jsem ženu a děti, ale já vám řeknu, že žádný lidský cit není tak krásný jako přátelství." Prohlásil pan Karas, před panem Vovesem.
      Pan Karas, jako malý sbíral společně se svým malým přítelem poštovní známky a na svou sbírku byl patřičně pyšný. Jeho otec to však neviděl rád a tak jednoho dne, když byl chlapec nemocný a nemohl z postele, ukryl škatulku se známkami na půdu do skříně, aby dál jeho syn neztrácel čas, jak si myslel. Když se pak jeho syn proplížil na půdu, chtíc se pokochat svou sbírkou, nenašel ji na svém místě. A tak i přes to, že byl Lojzík jeho jediným a nejlepším přítelem získal
podezření, že onu sbírku vzal právě on. Od té doby se proti svému příteli zatvrdil a nepromluvil s nim jediné slovo.
            Pak po letech, když si po smrti své ženy prohlížel své staré sešity ze školy a ostatní vzpomínky, narazil na povědomou škatuli, která byla zapečetěna otcovou pečetí. Ve škatuli našel svou milovanou sbírku poštovních známek a začal litovat, že tenkrát svému nejlepšímu příteli Lojzíkovi ukřivdil a tím ztratil jeho přátelství. To mu změnilo náhled na svět a stal se odměřeným, pyšným a sobeckým člověkem, který neměl důvěru k lidem a byl sotva schopen lásky.       


Obyčejná vražda

         Pan Hanák byl kdysi voják a ve válce viděl už mnoho mrtvých lidí, ale vražda paní Turkové, nevrlé staré paní, která měla krámek s nitěmi ho okázala vyděsit natolik, že začal uvažovat o necitelnosti vojáků k padlým a celkově o smrti. Byl to odvážný a odolný muž, ve válce se časem stal imunním vůči zabíjení ostatních vojáků a tak neměl problém se záští k jejich vrahům. Toho dne, kdy však spatřil bezvládné tělo paní Turkové v kaluži krve, její bělostné, nevinné vlasy, které byly pokrápěny krví pocítil hrůzu, která ovládne člověka při pohledu na život ukončený předčasně. Dostal tedy myšlenku, že mrtví vojáci, které viděl ve válce, jsou pouze mrtví, kdežto zavražděný člověk jakoby křičel a žadonil po odplatě a klidu.
    Po dvou dnech, když četníci dopadli vraha paní Turkové a odváděli ho z místa činu, spatřil pan Hanák jeho tvář. V tu chvíli se mu vyryla do paměti a věděl, že na jeho obličej a strachem soužený výraz nikdy nezapomene. Bylo mu ho líto. Neměl tušení proč, byl to přece vrah, ale také člověk, jak ho sám pro sebe pan Hanák obhajoval. Kdyby byl soudcem, nevěděl by, co říct. Zda viníka shledat vinného, nebo mu dopomoct k mírnějšímu trestu, než je trest smrti.


Co se mi líbilo na povídce Sbírka známek:
            V této povídce mne zaujal právě tento úryvek z povídky: "Pro to jediné křivé podezření jsem ztratil jediného kamaráda; pro to jsem ztratil dětství. Pro to jsem začal pohrdat chudou verbeží; pro to jsem se choval nadutě; pro to jsem už k nikomu nepřilnul. Proto jsem se po celý život nemohl podívat na poštovní známku bez nechuti a odporu. Pro to jsem nikdy nepsal své nevěstě a ženě a maskoval jsem to tím, že jsem povýšen nad citové výlevy; a má žena tím trpěla. Pro to jsem byl tak tvrdý a osamělý. Pro to, jen pro to jsem udělal takovou kariéru a plnil tak vzorně své povinnosti." Při čtení této části jsem se vcítila do postavy pana Karase a dokázala jsem porozumět všemu, o čem vedl řeč.


Co se mi líbilo na povídce Obyčejná vražda:
            I v této povídce mne zaujala určitá část ("Abyste věděli, zavražděný člověk je jako pohaněný a zpustošený chrám."), protože s tímto názorem souhlasím. Napadá mě otázka, co může být horšího, než když se vám někdo rozhodne zkrátit život a oloupit vás o možná desítky let ? Nic, protože život by měl náležet jen vám a mělo by být čistě na každém člověku, jak se svým životem naloží.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Little.Alien-FrOzEn Little.Alien-FrOzEn | Web | 24. listopadu 2010 v 8:28 | Reagovat

Obyčajnú vraždu by som si celkom rada prečítala a možno by ma nadchla aj zbierka známok =)

2 Sally Sally | Web | 24. listopadu 2010 v 15:08 | Reagovat

Oh super.. :D tk už jen skopčit a můžu čtenářský deník odevzdat :D:D:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
dimitrissims.blog.cz