Designy na objednávku POZASTAVENO.

Výkřiky do tmy - 3.kapitola

15. listopadu 2010 v 22:38 | Celestin |  Výkřiky do tmy

"Moje hlava…" Zanaříkala Alie a opět zabořila hlavu do polštáře. "Kolik je hodin?" Zamumlala po chvíli.
Victor s úsměvem vzhlédl k tikajícím hodinám. "Půl dvanáctý." Informoval ji a odešel do kuchyně uvařit čerstvou a silnou kávu. Když se vrátil do Alienina pokoje už seděla na parapetu a dívala se na řady činžovních domů, které tvořily veškerý její výhled. Podal jí kafe a posadil se vedle ní.
"To tys mě včera dovlekl domu?" Zajímala se Alie.
"Odvezl nás sem André." Odpověděl neutrálně a naklonil se, aby viděl dolů.
"To od něj bylo hezké." Usmála se sama pro sebe Alien a napila se kávy.
"Alien?" Řekla vážným tónem Victor a přímo se jí zahleděl do očí. Alie vypadala jak malá nevinná holčička s rozcuchanými vlasy. "Nechci, aby sis s ním něco začala." Promluvil Victor po delší odmlce.
Alie pozvedla jedno černé obočí a rty se jí na jedné straně stočily do úsměšku. "Já měla za to, že jsi na kluky.."
"Ano, to jsem, ale André není tip kluka, kterého ty hledáš."
"A který tip kluka podle tebe hledám?" Zeptala se udiveně Alie.
"Nevím, ale André to rozhodně není." Odpověděl s přesvědčením Victor a slezl z parapetu.
"Tak mi řekni důvod.." Opáčila Alien, kterou pozvolna začínalo naplňovat rozhořčení.
"Copak toužíš po tom, aby za tebou chodil a byl na mol? Chceš, abys měla komu odpouštět nevěry ? Jestli po tomhle toužíš, tak ti v cestě stát nebudu…" Alien v jeho očích moc dobře viděla, že to myslí dobře, ale nemohla se ubránit zlosti, která v ní vřela. Ať chtěla nebo ne, André si ji za ten jeden večer dokázal získat a tak nedokázala věřit tomu, že to jak se k ní choval byla jen maska.
"Takový on ale není." Řekla tiše s přesvědčením Alien a odvrátila od Victora pohled.
"Máš pravdu. Však já ho znám jen nějaký ten pátek a tak o něm vím méně, jak ty." Odsekl s ironií Victor. Neměl rád, když mu někdo, na kom mu záleželo nevěřil.
"Možná takový byl dřív, ale.." Začala ho tiše obhajovat Alie.
"Ale včera poznal tebe a tak se ze dne na den z násosky a děvkaře stal svatoušek, že?! Alien, probuď se! Tohle není pohádka a André není princ!" Alien se zmateně dívala na Victora, který ji držel za ramena a při těch slovech s ní třásl.
"Já věřím, že se lidé mění." Pronesla Alie, vymanila se z Victorova sevření a odešla do koupelny.
Po té, co za sebou Alie zavřela, Victor se uchýlil do svého pokoje, kde si pustil hlasitě svou oblíbenou hudbu a s obavami v mysli se položil na svou postel, která mu už v mnoha chvílích byla oporou a takřka matkou, kterou nikdy neměl.

Otázka ;"Jak se má Alien?" byla první větou, kterou Victor uslyšel, když se posadil vedle Roméa na cihlovou zítku vedle kostela.
"Není jí zrovna nejlíp." Odpověděl ostře Victor a při tom probodl Andrého pohledem.
"Říkal jsem jí, aby tolik nepila, ale ona byla jak utržená ze řetězu." Obhajoval se André.
"Jasně. Viděl jsem, jak jsi jí odtrhával sklenky od pusy." Odsekl Victor a s lhostejností si nasadil sluchátka a do nich si pustil tvrdý rock.
"Co mu je?" Divil se André a pohlédl na Roméa, který se stejně udiveně díval na Victora. Takhle ho ani jeden z nich neznal.
"Že by žárlil?" Napadlo Roméa.
"To těžko." Odfrknul Fabien a loknul si vína, které si cestou ke kostelu koupil v samoobsluze.
"Proč by nemohl?" Vrtěl nechápavě hlavou Roméo.
"Protože je to gay! Už to pochop!" Rozohnil se Fabien a zpražil ho pohledem. To se Roméa dotklo a tak si z kapsy vyndal svá sluchátka, zapojil je k Victorovi do iPodu a uraženě se zahleděl před sebe.
"Chová se fakt jak malý děcko." Poznamenal Fabien a znovu se napil vína.
"Má svůj svět, tak mu do to-" Svůj názor ovšem André nedokázal doříct, protože na druhé straně silnice šla Alienor. Měla na sobě černé šaty, které jí obtahovali rysy těla až k bokům, odkud se vlnily v tři kanýry s červeným lemováním. Na rukou měla červené rukavice, které měla až nad lokty a na nohou krom vysokých červených kecek taky černé silonky. Zkrátka jí to slušelo, ale Andrého hltajícího pohledu si nemohla všimnout, neboť oči měla sklopené k zemi a kráčela dál svým rychlým krokem, dokud se Andrému neztratila z očí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Little.Alien-FrOzEn Little.Alien-FrOzEn | Web | 16. listopadu 2010 v 16:14 | Reagovat

Poviedka mi pripomenula sladké časy mágov - to je kniha . Pripomína mi to úžasne napísaný text z knihy ktorú by som si okamžite kúpila . Vnímam to ako fantastickú ukážku žánru ktorý som si nezvykla čítať ale ako sa hovorí dáko mi začala "chutiť" i ked neviem aký žáner to je =D Páči sa mi a moc som zvedavá na toho Andrého lebo má veľmi zaujímavú až zlú povahu =D Krása =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
dimitrissims.blog.cz