Designy na objednávku POZASTAVENO.

Alanise - 10. Mazlíček a poskok

27. prosince 2010 v 15:53 | Calestin |  Alanise
 Nechť zazní famfáry! :D Dopsala su desátou část Alanise a jsem z toho mimo :D. Ani nevím proč. Nejspíš jsem v polovině. Alanise bude mít 15-20 dílů.. To si ještě rozmyslím.. Možná bude i nějaká spešl část (pohle do budoucnosti) a nebo druhá řada. Nevím, nemám zdání.
Každopádně... dneska kolem osmé odjíždím k babčí. Nemám tam přístup k pc a už vůbec ne k netu, takže tu nic nebude. Budu pilně trénovat kreslení a taky střádat slovní zásobu ^.^
A teď už Alanise:

dimitrissims.blog.cz




"Je to mládě. Bude na mě závislá, když ji zachráním." Pokoušel se o protest.
"To vyřešíme potom, tak jdi už!" Sykla jsem nepříjemně a silou do něj strčila.
Nathaniel tiše sklouzl po kmeni stromu a skutečně neslyšně se postavil za lovce, který stále drmolil své povýšené řeči. Nathani se k němu přiblížil na malou vzdálenost a když lovec napřáhl ruku s kudlou, ostrými nehty mu podřízl hrdlo. Opět jsem si zděšeně zakryla pusu, abych nevykřikla hrůzou. Nikdy jsem nic podobného neviděla, i hororům jsem se zdaleka vyhýbala. Lovec zvedl oči k nebi a v tu chvíli mě musel spatřit. Nevěřícně zalapal po vzduchu a vykulil oči, které tak už zůstali. Mrtvé tělo se svezlo na zem a tvořilo kolem sebe moře krve. Lovcova krev nevoněla vůbec lahodně. Musela v sobě mít něco, co upíry odpuzovalo.
"Spokojená?" Houkl na mě Nathaniel a ruku potřísněnou krví si utřel do bílého kapesníčku.
"Ano. Děkuji." Zavolala jsem na oplátku a lehce seskočila z větve. "Jsi v pořádku?" Otočila jsem se ihned na strachy se třesoucí plavovlásku. Mohlo jí být tak čtrnáct let, možná i méně. Velké černé oči upírala na Nathaniel a na rtech, jakoby jí vysela slova.
"Jak se jmenuješ?" Ozvala jsem se znovu, ale ona nevnímala nic a nikoho krom Nathaniela.
"Já ti to říkal." Zavrčel nevrle a kapesník od krve odhodil stranou. "Ke všemu je hladová a to si piš, že já jí svou krev nedám." Přidal a povýšenecky zvedl nos.
"Sobče. Ta holka má oči jen pro tebe." Obořila jsem se proti němu.
"To vyřešíme potom. Tak mi řekni to tvé řešení, já žádné zvíře nepotřebuju." Řekl sarkasticky a letmým pohledem přeletěl schoulenou dívku.
"Jen ji děsíš. Copak vůbec nemáš soucit?!" S obavami jsem se na ni podívala. Stála se třásla a ani nemrkala, aby jí neunikl jediný Nathanielův pohyb. Ten náhle zpozorněl.
"Co se děje?" Šeptla jsem zmateně.
"Jdeme." Zavelel a vydal se ráznými kroky směrem odkud jsem přišla.
"A co ona?!" Zavolala jsem za ním hystericky.
"Neumí snad chodit?" Sykl protivně.
"Nathanieli! Ty tupej, namyšlenej sobče!" Rozzuřeně jsem za ním zakřičela a pro efekt si dupla.
Nathani se zastavil a s povzdechem se vrátil. "Jsi strašně tvrdohlavá." Informoval mě posměšným hlasem a onu dívku si hodil přez rameno, jako pytel mouky.
"Já jsem tvrdohlavá a ty sobecký, jsme si kvit." Prohodila jsem a společně jsme zamířili k místu, kde spal Jared.

"Chceš jít ještě dál?" Tiše jsem se zeptala kus cesty před místem, kde jsme tábořili.
"Proč ne?" Řekl Nathaniel a div s Tiarou, tak se vystrašená novorozená jmenovala, nemrštil o zem. "Dál si ji nes sama, už mě nebaví hrát si na vola." Prohlásil a bez jediného ohlédnutí kráčel dál.
"Nestalo se ti nic?" Strachovala jsem se a podala Tiaře ruku. Ta se na mou nabídnutou dlaň nechápavě zadívala a kousla se do vyprahlých rtů. "Neboj se, dej mi ruku, pomůžu ti vstát." Pobídla jsem ji s úsměvem a víc se k ní naklonila. V mžiku mi pevně stiskla loket i zápěstí a bez rozmýšlení mi proťala kůži nesčetně mnoha ostrými zuby. Překvapeně i vyděšeně jsem zaúpěla náhlou bolestí, která jakoby mi proudila krví. Najednou byla má ruka volná, rána se rychle hojila a Tiaru držel pod krkem Nathaniel.
"Ty malá, proradná mrcho!" Zaklel a ještě víc ji zatlačil na krk.
"Nech ji!" Křikla jsem zadýchaně. V krvi jsem stále cítila nepříjemné štípání.
"Proč bych to dělal, hm?!"
"Nic mi není. Párkrát už jsem málem udělala to samé. Sakra, tys snad nebyl po přeměně hladový?" Naříkala jsem a při tom se prala s jeho pevným sevřením. To náhle polevilo a Tiara se hbitě vysmykla a opět se schoulila ke kmeni stromu. Nathaniel si prsty protřel zavřené oči a chvíli jen tiše stál.
"Svou nenasytností jsem se zapsal do historie. Té naší, i té lidské, jen lidé to označil, jako masakr. Zakryli to lží, že prý se objevil nástupce Jacka rozparovače. Nedělal jsem nic, co by se jeho stylu vraždění byť jen trochu podobalo. Nezůstávaly po mě žádné stopy, rány po kousnutí jsem nechával zhojit. Jediné, co nasvědčovalo útoku upíra byl fakt, že v tělech nebyla krev." Řekl zkroušeně a po tváři mu přelétl stín vzteku. "Žízeň znám lépe, než kdokoli jiný, to mi věř." Pomalu otevřel oči a zpříma se mi zadíval do očí. Mocné vlny se v jeho duhovkách zdvíhaly a po rozplynutí na hladině tvořily bílou pěnu. Tmavě modré moře se zklidňovalo.
Rozpačitě jsem si prohrábla vlasy, "O tom jsem četla…" Přiznala jsem.
"Jakby ne. Udělali ze mě celebritu." Zasmál se strach nahánějícím smíchem, "Byl jsem dokonce zavřený v buňce. Tam dávají upíry, jež chtějí testovat. Mě se však ani nedotkli. Nenechám do sebe bodat a dovolit jim, aby mi strouhali kůži, jako okurku." Ironicky se ušklíbl. Že by zase starý Nathaniel?
"Em..no. Asi by jsme měli jít." Řekla jsem zmateně a neuvědomila si, že právě po tom, jít dál zrovna netoužím.
"Dobře." Nathaniel přikývl, sehnul se pro Tiaru a upět si ji přehodil přes rameno. "Jdeme." Zavelel a znovu jsme se vydali vpřed.
"Cítíš to taky?" Nathani se zastavil a
doslova zavětřil.
"C-co?" Vykoktala jsem ze sebe a nasála vzduch v domnění, že můj mozek si s tím už nějak poradí.
"Někdo tu je… Nějaký upír." Obezřetně se rozhlédl a vyrazil přímo k místu, kde jsem zanechala spícího Jareda.
"Počkej na mě!" Křikla jsem a doběhla ho. V ohništi bylo čerstvě přihozené dřevo a oheň pokorně plápolal. Vše bylo tak, jak bylo, když jsem odešla, jen Jared byl pryč. S obavami jsem se zahleděla na zmuchlanou deku, kterou jsem ho přikryla a hlas uvnitř mě začal vymýšlet důvody, proč tu není. Opustil mě? Možná mě šel hledat… Hlásal hlas.
"Ty víš, kdo tu byl, že ano?" Otočil se na mě Nathani s otázkou.
"Proč si to myslíš?" Zeptala jsem se a záměrně se vyhýbala jeho pohledu.
"Proč jsi nechtěla, abychom sem šli?" Na položenou otázku přiložil další.
"Já… myslela jsem si, že by jste si něco mohli udělat. Nevím, jak to mezi upíry chodí a no… zkrátka jsem měla zlé tušení." Jazyk se mi motal, chvíli jsem dokonce měla pocit, že na něm mám uzel.
"On tu ale stále je." Řekl a postavil Tiaru na zem. Ta se vrhla k dece, zamotala se do ní a s blaženým výrazem sledovala oranžové plamínky.
"Cože?"
"Cítím ho. Víš, kdo to vůbec je? Moc by mě nepřekvapovalo, kdybys tu kempovala s upírem, o kterém víš jen to, jak se jmenuje." Lhostejně pokrčil rameny a začal se přehrabovat v tašce s jídlem.
"Co to děláš?" Vyhnula jsem se jeho otázce a raději nechápavě kroutila hlavou nad jeho počínáním. Došlo mi, že má v podstatě pravdu. Znala jsem jen Jaredovo jméno, ostatní bylo skryté ve tmě, jen místy se objevovali zvláštní informace.
"Kde je tvůj malý kamarád?" I on mou otázku okázale ignoroval.
"Jar- ehm. Odvedla jsem ho domů. Byla jsem pro něj moc nebezpečná." Odvrátila jsem od něj zrak a otočila se k němu zády, aby mi neviděl do tváře. Ihned by určitě poznal, že mu neříkám všechno.
"To mi nedává smysl. Byla jsi pro něj moc nebezpečná,
nejspíš jsi nemohla být pět minut vedle něj, aby ses mu nezakousla do krku, a tak jsi ho vystavila nebezpečné cestě s tebou. To ti mám věřit? Nemusíš se snažit zapírat. Nejspíš sis našla věrného mazlíčka, který pro tebe udělá první, poslední. To bylo chytré, Alanise, ale dávej si pozor - upíři jsou nevyzpytatelní." Konstatoval sarkasticky.
"On není žádný můj mazlíček a poskok už vůbec ne!" Rozkřikla jsem se na něj a uštědřila mu ránu bičem v jednom pohledu.
"Ššš, ta dívka spí." Já i Nathaniel jsme sebou překvapeně trhli a podívali se k místu, odkud se šepot ozval.
"Jarede…" Hlesla jsem a ledy uvnitř mě pozvolna roztávaly. Obavy nahradil klid.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yu Zmeja junior Ivashkov Yu Zmeja junior Ivashkov | Web | 27. prosince 2010 v 17:36 | Reagovat

*zasněný pohled* Tak tohle bylo dokonalé. Jako vždy. Děláš mi radost, byl tam hodně Nathani, jsem šťastna :D

2 Little.Alien-FrOzEn Little.Alien-FrOzEn | Web | 28. prosince 2010 v 17:02 | Reagovat

Obdivujem to ako sa dokážeš rozpísať to mne v poslednej dobe tuhne mozog =P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
dimitrissims.blog.cz