Designy na objednávku POZASTAVENO.

Alanise - 8. Nashledanou, Jamie

19. prosince 2010 v 18:54 | Calestin |  Alanise
Alanise mě opět začíná bavit ^.^.. Za to můžou ty její zlatý oči :D. A nebo Jared? o.O
V pc mám pár fotek, pár lidí, které jsou podobní mým představám o Al a Jamiem. Jareda jsem zatím nenašla :D. Možná je sem ještě dneska šoupnu ;)

dimitrissims.blog.cz


Seděli jsme u ohně a navzájem se skenovali očima. Vládla tu zvláštní atmosféra. Čas se nejspíš rozhodl pro odpočinek a na nějakou dobu se zastavil. Jakou dobu? Doba znamená čas a čas neexistuje. Teď jsem tu jen já vprostřed červánkové bouře, která nemá konce. Mezi červenými mraky sem tam proniklo šedé světlo a zableskl fialový blesk. Byla to nádhera. Jako by mě ty oči vtáhli do sebe… připadala jsem si, jako Alenka v říši divů. Byla jsem najednou tak malá, nemohla jsem mít větší moc než-li on. Nemohla jsem být spasitelkou.
Sebejistě jsem rozvířila mraky a opět jsem se ocitla v lese. Ručičky hodin opět začali nemilosrdně tikat a já opět nabírala na výšce.
"Vidíš, žádná taková předpověď nebyla a neexistoval žádný věštec, kterému by se takové znamení ukázalo. Zkrátka se něco při přeměně zvrtlo.. možná mi nějak zmutovaly geny, co já vím." Rozhodila jsem lehkomyslně pažemi. Jared ze mě nespouštěl zrak… snad ani nemrkal. Začínala jsem mít strach, že se mu něco stalo a tak jsem mu mávla rukou před očima.
"Jarede? Tohle je u upírů normální, dostat se z ničeho nic do transu?" Zorničky se mu zúžily a lehký vánek mu pocuchal měděné vlasy.
"Jednou jsem slyšel o jediném věštci mezi upíry." Promluvil konečně. Hlas zněl vzdáleně, nejspíš bádal ve vzpomínkách. "Nevím, jestli někdy předpověděl příchod spasitele, ale vím, že viděl stvoření někoho, kdo o ten post bude usilovat. Alanise, já neříkám, že ta dotyčná osoba musíš být právě ty, ale tvé oči nebudou mít za příčinu zmutované geny. Vznešení upíři měli vždy nějaký symbol, který upozorňoval na to, že jsou něco víc, než průměrní upíři. Mohli to být schopnosti, vzhled, původ… ale nikdy jsem neviděl a ani neslyšel o někom, kdo by měl zlaté oči. A věř, že jestliže jsi první svého druhu, nebudeš to mít snadné." Co tím myslíš? Co tím, sakra, myslí?! Můj vnitřní hlas panikařil. Co když jsem fakt něco jako spasitel? Co když jsem jeho opak? Co se mnou bude, až mě někdo uvidí?
"Tím jsi mě… vážně uklidnil." Zasyčela jsem skrz zuby.
"Omlouvám se. Ale jedním tě uklidit můžu. Lidé to znamení nevidí. Alespoň Jamie ne."
"Alespoň něco." Povzdechla jsem si unaveně. Proč mě nemohl jednoduše zabít?!
"Mám otázku…" Začala jsem nesměle.
"Jen se ptej." Povzbudil mě Jared.
"Jaký důvod může mít upír k tomu, aby jen tak některého člověka proměnil? Měl by přece mnohem větší užitek z toho, kdyby mě zabil.."
"V podstatě k tomu žádný důvod mít nemusí. Jsou i tací, kteří mění lidi, aby si s nimi po jejich přeměně mohli hrát. Nechtěj znát podrobnosti, nejspíš by se ti to moc nelíbilo. Jestli by k tomu měl mít důvod, pak nevím jaký. V dějinách bylo ale pár vznešených upírů, kteří proměnili člověka v upíra, protože ho milovali a nechtěli se ho vzdát. A pak taky.. ten, kdo tě kousl nemusel k tomu mít důvod… nemusel to mít ani v úmyslu. Je dost možné, že ho někdo vyrušil a tak ti nestačil vysát tolik krve, kolik by tě zabilo. Dvě věci jsou ale jasné. Napadat lidi s úmyslem proměny je zakázáno a ten, kdo tě proměnil musel být vznešený upír. Jen ti totiž dokážou člověka proměnit." Ten, komu patřil můj vnitřní hlas tiše žasl. Kdy už se konečně probudím z toho šíleného snu?Chtěla jsem začít křičet, nadávat, zahrabat se sto metrů pod zem a ještě hlouběji, ale jeden zcela jasný úder mi tyto plány přeškrtl tlustou čarou. Jamie. Co by se s ním stalo, kdybych se zrovna rozhodla zavrtat se do země a tam vyhladovět. Určitě by měl pro můj čin velké pochopení. Jsem si tím zcela jistá. Údery jeho srdce se čím dál víc přibližovaly a mě se opět začínaly zbíhat sliny. Jakto? Vždyť jsem právě vypila celou dvoulitrovku!
Hlava se mi samovolně otočila za tím lákavým zvukem a oči spatřili Jamieho ve světle vycházejícího slunce. Ve vlasech se mu třpytily kapky vody, jako křišťálové slzy a na rtech mu panoval bezstarostný úsměv.
"Odveď ho domů." Špitla jsem, ačkoli můj žaludek byl proti. "Odveď ho domů, Jarede, prosím." Silně jsem stiskla rty a zavřela oči. Přála jsem si, abych se ocitla uprostřed tornáda. Uprostřed toho všeho hluku a pachů, které by mě nenutili se zvednout a probodnout Jamieho tenkou kůži.
Cítila jsem, jak se na mě Jared dívá. Pak už jsem jen slyšela tiché kroky, které cestou
přibily ještě o jeden pár nohou. A pak se v mí hlavě rozprostřela vyprahlá a tichá poušť.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Yu Zmeja junior Ivashkov Yu Zmeja junior Ivashkov | Web | 20. prosince 2010 v 17:14 | Reagovat

Když jsem uviděla další díl tak jsem zajásala. Tohle je jako droga xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
dimitrissims.blog.cz