Designy na objednávku POZASTAVENO.

Alanise - 9. Pomoc v nouzi

21. prosince 2010 v 21:10 | Calestin |  Alanise
Tak je to tu. Přeju hezké čtení.

dimitrissims.blog.cz


"Není nic snadného, být nováčkem ve škole, viď, Al. Ale neboj se… za pár dnů si na tebe všichni zvyknou a budou se s tebou chtít kamarádit." ~ "Skutečně
není snadné být nováčkem v jiném světě , že, Alanise?" ~ "Je to jen špatná známka, drahoušku. Kvůli jedné pětce se nemusíš tolik trápit. Napříště se lépe připravíš a dostaneš jedničku, uvidíš." ~ "Po své první oběti budeš také plakat, že ano, Alanise? Stejně, jako když jsi prvně dostala špatnou známku." ~ "Jen se vzchop, mladá dámo! V životě s tebou nebude mít každý slitování, jako my." ~ "Poslechni svého otce, Alanise. Když nemá někdo slitování s tebou, proč ty bys měla mít slitování s nimi?"
"DOST!"
"E?" Vyděšeně jsem se otočila za překvapeným hlasem. Byla zase noc. Oheň se tvářil přátelsky a přitom nemilosrdně ukusoval z plačícího dřeva. Zmateně jsem si hlavu schovala do dlaní chtíc porozumět tomu snu. Nešlo to. Všechno se mi míchalo dohromady. Otcův hlas patřil jeho rtům. Matčiny oči jeho tváři. Ale.. ať jsem se snažila rozpomenout se jakkoli, nezahlédla jsem ani kousek z jeho podoby. Byl tam jen hlas a vůně.
"Odvedl jsem Jamieho domů, jak sis přála…" Promluvil tiše Jared, jakoby mě nechtěl obtěžovat.
"Děkuju, Jarede." Zašeptala jsem vděčně do dlaní.
"Nebude o nás mluvit. Slíbil, že neřekne nic ani tvé matce. Bylo by to pro ni nejspíš… šokující, kdyby se po té, co svou dceru pochovala dozvěděla, že jsi naživu."
"Je nějaká možnost, jak bych se ti mohla odvděčit?" Zeptala jsem se oddaně a zvedla hlavu, s očekáváním červánkových mračen.
"Tohle je provokativní otázka, víš o tom?" Usmál se Jared a uvolněně nechal svá víčka spadnout.
"Nejspíš si unavený, úplně jsem zapomněla. Já ty dva dny skoro prospala, kdežto tys byl celou dobu vzhůru." Sebrala jsem deku, na které jsem usnula a rozpačitě s ní přikryla Jaredovu vysokou a štíhlou postavu.
"Upíří nepotřebují tolik odpočinku, jako lidé a novorození. Jsem zvyklý, že někdy není příležitost k odpočinku." Na rtech se mu opět objevil milý úsměv. Nedokázala jsem si představit, jak z někoho
vysává život.
"Sladký sny." Špitla jsem a rozhodně vstala.
Teď, když Jared spí můžu ho jít hledat.
Tiše jsem se odplížila od ohně a když jsem si byla jista tím, že teď už mě Jared neuslyší rozběhla jsem se vstříc tmě. Běžela jsem docela dlouho, tak dlouho, že jsem musela být až za městem, které sousedilo s tím mým. Když jsem měla pocit, že už se na nohou neudržím, do nosu se mi vhrnula tak kouzelná vůně, že mé tělo bylo náhle plné energie a síly. Tančila kolem mé hlavy, vlnila se a třpytila… byla jiná, než kterou měl Jamie. Nejenže že voněla jinak, ale také vypadala jinak. Byla stříbrná. Vůně byla čím dál tím víc intenzivnější, ale i tak nebyla tolik lahodná, jako ta Jamieho. Jako lidská krev. V hlavě se mi spustil proces, který zanedlouho tuto vůni přiřadil k někomu, kdo byl stejný, jako já. Byla to krev upíra.
Na strom jsem vylezla s neznalou lehkostí. Jako bych byla lehčí než-li pírko. Po větvích jsem pak tiše přeskákala nad místo, kde měl být hlavní zdroj oné vůně.
"Dnes není tvůj šťastný den, upíre." Promluvil drsný hlas a protivně se zasmál. "Musím ti oznámit, že už nebudeš mít ani možnost nějaký šťastný den prožít. Tohle je konečná." Zděšeně jsem si zakryla pusu. On ho chce zabít. Blesklo mi hlavou. To nesmím dovolit. Nesmím dovolit, aby lidé ničili upíry jen tak! Rozčiloval se můj vnitřní hlas. Ale co já zmůžu? Sotva jsem zjistila, že patřím k bytostem, o kterých se natáčí horory a vypráví strašidelní historky. Co já zmůžu proti zkušenému lovci? Najednou mě něco napadlo.
"Nathani." Zašeptala jsem co nejtišeji jsem dokázala. V tu chvíli mi vlasy pocuchal lehký vánek a za mnou se ozval tichý dech.
"Vážně jsi přišel…" Usmála jsem se pro sebe.
"Sliby držím." Řekl obvyklou hlasitostí. Rozčileně jsem po něm sykla, aby mluvil tiše.
"Proč?" Zeptal se znepokojeně, ale poslechl mě.
"Podívej se dolů." Upozornila jsem ho a ukázala na muže, který v ruce držel jemně zářící kudlu.
"No a?" Otázal se nechápavě.
"No a?! Chce zabít někoho, kdo je stejný, jako my! Mohl by zabít i nás, kdyby si nás všiml." Šeptala jsem horlivě a přitom se pevně držela nestabilní větve.
"Nebudu se do toho plést. Ta ubožačka si měla dávat větší pozor, to už není můj problém." Prohlásil sebejistě a pohrdavě si odfrkl.
"Máme dohodu." Protestovala jsem.
"Ta dohoda má jiné znění, než bys potřebovala. Řekl jsem, že budu chránit TEBE, dokut mi dluh nesplatíš, ne, že ti budu plnit každé tvé přání."
"Jsi tak sobecký!" Zavrčela jsem rozhořčeně a naštvaně se na něj zamračila.
"Mám riskovat svou existenci pro tu nicku dole?" Přežvykoval ta slova, jako jídlo, které v něm budí odpor.
"Jsem si jista, že jsi dost silný na to, abys zachránil ji i sebe. A rozhoduj se rychle, nebo tam skočím sama." Vyhrožovala jsem odhodlaným hlasem. Škoda, že jsem nebyla tak odhodlaná i uvnitř.
"Vždyť by jsi zabila sebe, jí a k tomu upozornila i na mě!" V tom mu to došlo. Použila jsem tu správnou zbraň.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 BeeJayka BeeJayka | Web | 22. prosince 2010 v 19:55 | Reagovat

to je nádherné ;-)  :-)

2 Little.Alien-FrOzEn Little.Alien-FrOzEn | Web | 23. prosince 2010 v 17:37 | Reagovat

Alanise by som mala začať čítať =D

3 Yu Zmeja junior Ivashkov Yu Zmeja junior Ivashkov | Web | 27. prosince 2010 v 3:04 | Reagovat

Nathani! Konečně se tam zase objevil, on a Jared jsou moji oblíbenci :D Vážně miluju ten tvůj styl psaní, já si nikdy neuměla takhle pohrát se slovy ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
dimitrissims.blog.cz