Designy na objednávku POZASTAVENO.

Alanise - 13. Tiařino Já

22. ledna 2011 v 14:55 | Calestin |  Alanise
Tak u předchozí kapitoly jste mě div neukousali, že je krátká :D.. tak tohle je snad delší :D

dimitrissims.blog.cz



Jako dosavadní úkryt vybral Jared velice skromně vyhlížející jeskyňku, avšak, když jsme stoupili dovnitř, byla jsem překvapená. Jeskyňka nebyla jeskyňkou, ale dlouhým tunelem, který byl místy natolik široký, že jsme se mohli i narovnat a ústil v ohromném skalnatém sále.
"Ještě, že máme ty baterky..." Poznamenala jsem s úlevou. Kdyby jsme totiž neměli světlo, nejspíš bych se zbláznila strachem.
"Baterky jsou jen přežitek. Vůbec by jsme je nemuseli mít." Usmál se na mě Jared a vlastní rukou začal třít o jeden plochý balvan, tvořící stěnu. Brousil - brousil? On skutečně brousil kámen! Když konečně skočil s nepříjemným škrábáním a odkryl ruku, kámen byl dokonale hladký a lesklý.
"Nathanieli, pomoz mi prosím tě s tady tím kamenem." Na to se Nathaniel ihned začal zabývat činnosti, kterou právě prováděl Jared. Společně pokračovali v broušení dalších čtyř kamenů a já tam jen nechápavě stála a zírala na jejich počínání.
"Jared je docela kus, co?" Zavrněla mi u ucha Tiara. Polekaně jsem sebou trhla. Neměla bych mít lepší postřeh, když už jsem upír?!
"Co? Jo... Docela?" Na jazyku se mi musel udělat uzel, neboť bylo nemožné stíhat mé myšlenky vyslovovat.
"No.. Na můj vkus je až moc dominantní." Pokrčila nevinně rameny a zůžila panenky, aby na něj lépe zaostřila. Po nějaké době přelétla pohledem k plavovlasému Nathanielovi. Jeho vlasy nyní vypadaly spíš šedě, než plavě, ale i tak byl moc přitažlivý.
"Za to Nathaniel... Jeho povaha se mi líbí. Tiše bdí a vyčkává, až přijde jeho kořist... K sežrrrání." Vrněla tichým hláskem a div se neroztekla. Tiara se vůbec nějak vybarvila. Když jsem ji viděla prvně, byla vystrašená k smrti a nikdo by do ní neřekl, že za pár hodin z ní bude něco takového...
"Nathaniel je sebestředný pitomec." Odsekla jsem sarkasticky. Nebyla to zas tak úplně pravda. Můj názor na něj se stále vyvíjel a měnil. Nebyla jsem si zkrátka jistá kým je a čeho je schopný. Provinile jsem se ohlédla na místo, kde právě leštil kámen. Na rtech se mu krátce objevil pobavený úsměv, ale hned zmizel. Určitě mě slyšel.
"Na tvém místě bych si dávala velkýho majzla na to, co říkáš. Příště nemusíš být ve společnosti těhle mírumilovných upírků." Varovala mě Tiara.
Ignorovala jsem její slova a unaveně se opřela o studenou stěnu skály. Zase ta únava...
"Jak tě vůbec našli?" Napadlo mě najednou. Zvědavě jsem zvedla oči k Tiařině dětské a zároveň vychytralé tváři.
"Myslíš lovci?" Podivila se nad mou otázkou a také se opřela. "Věděla jsem, že po mě půjdou a nakonec mě najdou, ale myslela jsem, že se jim to podaří o trochu později. Nejméně tak o deset let." Uchechtla se a pokračovala. "Bylo mi třináct let, když jsem se seznámila se synem jejich velitele. Jemu bylo čtyřiadvacet. Pro mě to byl splněný sen. Vznášela jsem se v sedmém nebi, že mě, třináctiletou holku chce dospělý muž. Rodiče by s tím samozřejmě nesouhlasili, tak jsem se s ním stýkala tajně. Mysleli si, že chodím na doučování. Vůbec si o mě mysleli, jaká jsem vzorná školačka a slušná dcerka. Pravda byla jiná. On mi nasliboval hory doly. Že spolu utečeme a až mi bude osmnáct, tak se vezmeme. Věřila jsem mu to. Byla jsem do něj tak moc zblázněná, že mi bylo jedno, jak moc mi změnil život. Dokonale se mnou manipuloval. Dělala jsem vše, jak chtěl a když mi to konečně začalo docházet a já s tim chtěla přestat, už to nešlo. Dělal si na mě nárok. Říkal mi, že jsem jenom jeho, že s nikým jiným nesmím být. Nebrala jsem ho vážně. Nevěřila jsem, že by mi něco udělal. Ten večer mě znásilnil. Nemusím snad říkat, že to pro mě bylo to největší zadostiučinení... Když jsem utekla, nevěděla jsem vůbec co dělat. Domů jsem nechtěla, určitě by to na mě poznali a byl by z toho průšvih. Měla jsem pocit, že to mám vytotované na čele a jsem na celý život pošpiněná. Nikdy jsem neměla v úmyslu o to přijít ve třinácti." Na chvíli se odmlčela. Teď jsem si ji mohla pořádně prohlédnout. Její pravé Já. Vypadala zranitelně a připadala mi tak drobná. Nejspíš se ve mě probudil mateřský pud, či co, protože jsem měla chuť ji obejmout a utěšit ji. Smazat všechny její vzpomínky na lidský život.
"No.. a pak si mně našel On." Podívala se mi do očí a já v nich nenalezla nic jiného, než šťastné záblesky.
"On?" Zopakovala jsem. Ihned mě napadlo, že by to mohl být tentýž upír, který promněnil mně.
"Gregior." Odpověděla s úsměvem.
"A proč není s tebou?" Vypadala šťastně, když o něm mluvila, tak mě zajímalo, proč nejsou spolu.
"Zabili ho." Odvětila stroze a pevně.
Celý skalnatý sál se najednou rozzářil.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Který můj příběh čteš?

Alanise 68.4% (13)
Lady Hell 10.5% (2)
Muse 0% (0)
Proti Proudu 10.5% (2)
Výkřiky do Tmy 0% (0)
Break of Life 5.3% (1)
Eos et eorum Altera 5.3% (1)

Komentáře

1 Yu Zmeja junior Ivashkov Yu Zmeja junior Ivashkov | Web | 22. ledna 2011 v 15:21 | Reagovat

(Na tomto místě si představ nadšený pohled a psychopatický smích)
A vážně. Na to, že je to takhle úžasný je to pořád moc krátký :D Ty mě chceš snad zabít? :D

2 Alien Alien | Web | 22. ledna 2011 v 20:40 | Reagovat

Počkať...Alanise je upírka ? Už vážne začnem čítať Alanise od začiatku ! =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
dimitrissims.blog.cz