Designy na objednávku POZASTAVENO.

Alanise - 17. Jen ve snu

15. dubna 2011 v 19:31 | Calestin |  Alanise
Rozhodla jsem se, že tohle nebude poslední kapitola. Baví mě vás napínat :D. Ne, spíš by to nikdo nečetl, páč by to bylo "moc dlouhý". Takže přeju hezké čtení těm, co se do čtení hodlají pustit. :)


Uplynul měsíc od doby, co jsme se rozhodli udělat ze staré továrny naše nové doupě. Kdyby jste sem přišli, určitě by jste nepoznali, že to bývala hromada harampádí a rezu. Vše je kompletně opravené a hlavně upravené. Jared s Nathanielem si vzali náročnější práce a nám přenechali vybavení a dekorace. Udělali dobře, protože s Tiarou jsme se dokázaly skoro na všem dohodnout a když se tak nestalo, vzali jsme si obě dvě věci a zkrátka je do místnosti naaranžovali. Takhle tam vzniklo například zvláštní souznění staré dobové skříně, která se líbila mě a velice moderní pohovky. Svůj pokoj si zařídil každý dle libosti. Můj byl například vytapetovaný světle měděnou tapetou s jemnými vzorky a zařízený staršími věcmi. Tiara si vymalovala tmavými barvami a nábytek vybírala snad podle posledních typů. Bylo nám spolu dobře. Každý měl sice jiné záliby, které musel omezovat jen na prostor, který mu poskytovala továrna, ale bylo to lepší než kdejaká laboratoř. ..
***
Stála jsem uprostřed sálu, který byl obložen světlým mramorem a v každé z desek jsem se mohla shlížet. Nevěděla jsem, kde to místo je, nikdy jsem tu nebyla, ale vonělo to tam povědomě. Co mi ta vůně jen připomíná? Otočila jsem se kolem své osy a zjistila, že v žádné ze stěn nejsou dveře ani žádné okno. Byla jsem v dokonalé pasti.
"Je smutné, že tě mohu vidět jen ve snech," otočila jsem se a rázem mi došlo, koho mi ta vůně připomíná.
"Co po mě chceš?" zeptala jsem se ho nevzrušeným hlasem.
"Abys přišla za mnou," odpověděl a v očích se mu zaleskl stesk.
"Vždyť ani nevím, kdo jsi," nadhodila jsem zmateně.
"Určitě si vzpomeneš, když ti pomůžu. Tenkrát v noci, u hřbitova. Objevila ses tam tak náhle a já si nemohl pomoct," nechala jsem ho, aby udělal pár kroků ke mně. Vzpomínala jsem si. Najednou jsem si vzpomínala na úplně všechno.
"Proč jsi mě rovno nezabil? Bylo by to přece daleko rozumnější," zavrtěla jsem nechápavě hlavou.
"V čem by to bylo rozumnější? Zabil bych mladou dívku, která má před sebou celý život. Neměl jsem v úmyslu se tě vůbec dotknout, natož tě proměnit, ale tys mě k tomu přinutila."
V mysli se mi odehrával ten večer, kdy jsem zemřela.
"Neměl jsi mě poslechnout," namítla jsem.
"Já vím, ale odmítání mi nikdy moc nešlo. Navíc jsi byla strašně přesvědčivá a neoblomná. Nikdy by mě nenapadlo, že mě bude malá holka prosit o něco takového," zavrtěl hlavou a slabě se usmál. Jak jsem mohla zapomenout na jeho rty?
"Už kvůli té malé holce jsi se měl ovládnout a být ty tím neoblomným."
"Myslel jsem si, že teď, když je z tebe to, co jsem já, mi porozumíš. Mýlil jsem se," povzdechl si a posadil se na starodávnou židli, které jsem si před tím nevšimla.
Na chvíli jsem se pozastavila a trochu o jeho slovech popřemýšlela. Měl vcelku pravdu. Mé nynější Já ho chápalo a moc dobře rozumělo jeho reakci… Ale bylo ve mně i to lidské Já, které křičelo a plivalo na něj hromady výčitek. Ale proč? Sama jsem to chtěla. V tu noc jsem měla náladu pod psa, měla jsem depku a opravdu jsem se nebála jít vprostřed frekventované silnice a už vůbec ne, požádat kolemjdoucího upíra, aby mě kousl. Tak hloupí a absurdní nápad, který se bohužel stal realitou.
"Máš pravdu, můžu si za to sama," povzdechla jsem si a posadila se vedle něj na pohovku, která tam najednou stála místo židle.
"Ta krev rozhodla za mě," řekl omluvně.
"Jo, doufala jsem, že to na tebe zabere," přikývla jsem nenuceně.
"Překvapila jsi mě. Čekal jsem, že až si mě všimneš, jak sedím na té zdi, začneš utíkat, ale ty jsi udělala tohle… Bylo to pro mě šokující."
"I tací šílenci se najdou," prohodila jsem, objala si nohy a hlavu si položila na kolena.
"Ty mě nikdy nepůjdeš hledat, že?" zeptal se po minutě ohlušujícího ticha.
"Asi by nebylo správné opustit Jareda a ostatní."
"Neodejdeš jen kvůli němu, ne kvůli těm dvěma."
"Ano," odpověděla jsem popravdě, nemělo cenu nalhávat něco sobě ani jemu.
"Tu noc jsem tě tam neměl nechávat, ale zpanikařil jsem. Nebudeš mi věřit, ale nikdy jsem nikoho neproměnil," zalitoval a zaťal ruku v pěst, až mu byly jasně vidět žíly.
"Co by se dělo, kdybys mě tam nenechal?"
"Nejspíš bych tě vzal k sobě a představil tě, jako svou družku," odpověděl zadumaným hlasem.
"Co?" zasmála jsem se a nevěřícně na něj vytřeštila oči, "to je hodně ... divná představa," dodala jsem, ale rychle jsem zase zvážněla, když se mi podíval do očí s výrazem raněného zvířete.
"Mezi námi je běžné, že upír toho, koho proměnil pojme za svou družku, nebo druha," řekl a pokrčil rameny.
"Mezi kterými upíry? Čistokrevnými?" podotkla jsem trochu sarkasticky.
"Ano," přikývl.
"A co ti, kteří se druhy, nebo družkami nestanou? Co je s nimi? Necháte je, aby se světem potloukali sami a skrývali se před lovci? Jste přeci něco, jako řídící centrum. Vy čistokrevní, by jste se měli postarat a ochránit ty, které jste proměnili."
"Někteří o naši pomoct a hlavně o to, abychom je, jak ty říkáš, řídili, nestojí," namítl klidným hlasem.
"Někteří není zdaleka výstižný pojem. Nathaniel i Tiara by vaši pomoct určitě přijali. Jistě, že nechtějí, aby jste je ovládali. Mají svůj vlastní rozum."
"Tohle není téma, na které bych se s tebou chtěl bavit, Alanise," řekl strhaným hlasem. Bylo na něm znát, že o tuhle debatu skutečně nemá zájem.
"Tak o čem by ses chtěl bavit?" Opáčila jsem už trochu klidnějším hlasem.
"Nechtěla bys několik odpovědí na své otázky?"
Překvapeně jsem se na něj podívala. Otázky? Odpovědi? Pár bych jich určitě měla!
"Začneme třeba tím, proč ti Jaredova vůně byla povědomá, ano?" navrhl a v těch černých očích se něco ještě více zatemnělo.
Beze slova jsem přikývla.
"Jared je jeden z mích bratrů, máme stejného otce, proto naše krev voní podobně."
"Nikdy mi neřekl o tom, že by měl sourozence."
"Nerad o nás mluví. On je z nás tří ten na straně dobra a my jsme ti zlí," pronesl s pěknou dávkou ironie a zachechtal se takovým stylem, až jsem se strachy zatřásla, "chudák bratříček, šel bojovat za správnou věc a narazil na něco, co z dobré věci rozhodně nevzešlo."
"Tou věcí myslíš pravděpodobně mně," poznamenala jsem chladným hlasem. Urazil mě.
"Nemyslela jsem to tak."
"Jistě že myslel. Jsi čistokrevný, ta lepší společnost, jak se mezi lidmi říká. Myslel jsi to tak, protože já jsem pro vás jen póvl a špína. Nemusíš se snažit, chápu tě," mávla jsem rukou a snažila se o bodavý pohled.
"Byl jsem tak vychován," řekl na svou obhajobu, což mě dorazilo.
"Že jsi byl tak vychován ještě neznamená, že si nemůžeš udělat vlastní pohled na věc. Jsme stejní, jako vy, jen jsme se nenarodili, jako upíři. Koluje v nás i lidská krev, proto jsme nejspíš slabší a smířlivější. Podle mě jsme daleko důležitější, než-li vy," vydechla jsem a pohled stočila k oknu, které se objevilo za jeho zády. Začínalo svítat. "Teď, i bez tvého svolení bych se moc ráda probudila do krásného rána a vstala pravou nohou. Bohužel nebudu most říct, že jsem se vyspinkala do růžova, ale budu mít důvod, proč na tebe zapomenou a přestat si lámat hlavu s tím, co se stalo. Stalo se. Teď jsem stvoření, které lidé tajně loví a odsuzují, ale taky stvoření, které má smysl a cíl a ty nejsi tím smyslem a ani mým cílem," rozhodně jsem se postavila a snažila se o procitnutí.
"Nebudu ti bránit, ale pamatuj - na mně nikdy nezapomeneš," vstal a pomalu mi přejel prstem od malíčku až k rameni. Cítila jsem, jak se cestička jeho doteku ochladila.
"Alanise," šeptal a dlaněmi hladil má ramena až odkryl pramen mých vlasů a rty začal jemně laskat můj krk. "Alanise," zopakoval a jeho dech mě zašimral na týlu. Tělo mi vypovědělo poslušnost a otočilo se k němu. Věděla jsem, že ani mysl mu dlouho odolávat nebude, ale do poslední chvíle jsem se snažila přesvědčit ji i zbytek těla, aby mě poslechlo a uteklo co nejdál od něj. Potřetí zašeptal mé jméno a všechen odpor byl pryč, nezbyl byť malinký kousíček vůle. Nedočkavě jsem si stoupla na špičky a zaklonila hlavu, čekajíc na jeho rty. Nemusela jsem čekat dlouho, přesně na tohle čekal. Až přestanu odporovat… a čekala jsem na to i já.
Jemně uchopil mou hlavu do svých dlaní a nejdříve mne políbil na špičku nosu, než vyhledal má ústa. Ocitla jsem se uprostřed svých vlastních myšlenek, zmatků a tužeb. Zem se mi pod nohami houpala a já měla pocit, že musím každou chvíli ztratit rovnováhu a spadnout. Najednou mě objali silné paže a poskytli mi perfektní oporu. Neohrabaně jsem mu položila ruce kolem krku a prsty zabořila do jeho hustých vlnitých vlasů. Zdálo se to jako hodiny, co jsme tam stály a byly na sobě přilepení. Nechala jsem ho, aby mě položil na pohovku, ze které se rázem stala měkoučká postel a lehl si vedle mě. Nedočkavě jsem mu přejela dlaní po boku a začala rozepínat knoflíky na jeho košili. První, druhý-
"Alanise!"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Alien Alien | Web | 15. dubna 2011 v 20:32 | Reagovat

Pekne napísané =) Ale ten „čistokrvný“ mi veru nie je sympatický...chýba mi Jamie =/

2 Lampgirl Lampgirl | Web | 16. dubna 2011 v 12:37 | Reagovat

Není mi sympatický. Ten čistokrevný mi není sympatický! :D Kde mám sakra schovaný kolík...?
Je to celkem dlouhé, z čehož mám hroznou radost. ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
dimitrissims.blog.cz