Designy na objednávku POZASTAVENO.

Červenec 2011

My Boy Jack

19. července 2011 v 1:28 | Calestin |  Ostatní
Tím myslím film Můj chlapec Jack, ale aktivní češi ho přejmenovali na: Legenda o mém synovi.
Vřele doporučuji tomu, kdo u filmu dlouho nebrečel a rád by si ten pocit připomněl.. já měla doslova šutr v krku a z očí mi tekly vodopády.

Poznámka pro sebe: Vlastně ani nevím, proč to sem píšu... můžu se o své názory podělit stejně tak na fb, jako tady a tam ty lidi aspoň znám.. Ale nač... vlastně bych konečně měla napsat zase nějakou rýmovačku.. a třeba hned teď a Ty, kdo si to přečteš ako první, budeš mít ne/štěstí..

Míjí řady pomníků,
kulhavou chůzí nese se vpřed,
oči upřené k váze uschlých květů
a fotce, kterou chrání střep.

Zpomaluje krok a vztek tiskne čelist,
řasa drží žal a slzu
právě onen den by sfoukl jednadvacet svic
a líbal šťastnou Múzu.

Kdo rozhodl o jeho smrti,
kdo tu drzost měl?!
Byly to ony, ty Osudu škrty,
Nebo jen on sám zemřít chtěl?

Ne, pravda je jiná a horší nežli hřích,
chtěl život v plících cítit,
ne ztratit sametový smích
a v temnotě jen sirkou si svítit.

Ani odvaha a ani hrdost ho nenutila jít,
byla to jen touha poznat svět,
jít vpřed
a o budoucnu snít.

5.8. - píši Vám, co mohu více...

5. července 2011 v 0:06 | Calestin |  Blog
Přeji krásnou noc, ráno, či den a hlavně zdravím všechny dobré duše, které zavítali na tenhle blog a není to poprvé.

Dlouhou dobu jsem se neozvala a nemám k tomu žádné vysvětlení, ale jsem si jistá, že chápete, do jakých situací se člověk může dostat.. a ne jen situací, ale i nálad.

Tenhle článek neberu jako znovuzrození tohoto blogu, je to jen nepodstatná informace o tom, že stále žiju a že tenhle blog není a nebude zrušen. Doufám, že pár lidí tímhle článkem alespoň trochu potěším.

Nebudu slibovat nic, co bych nedodržela, takže raději nebudu slibovat vůbec nic. Momentálně se chystám napsat článek na téma "druhá tvář", ale nezaručuji, že se zde objeví.. je dost možné, že se do toho ani nepustím.

Jen kdyby někoho zajímalo, jak se mám a co dělám, například Alien, která je poklad, že mě ještě neuškrtila kabelem od myši, pak mám pro Vás dobrou zprávu. Mám se dobře, až na nachlazení, které mi týden nedovolovalo zpívat si proradost, ale to nevadí, protože můj zpěv zní úplně stejně, jako když mě bolí v krku. Kreslím, spím, nutim simíky, aby se nenáviděly a zase spím. Jak říkám, mám se dobře.

Nemůžu ani uvěřit, že ten rok, ten šílený rok, který jsem napůl strávila s mou milou devátou ááá už skončil. Nikdy bych nevěřila, že se mi bude stýskat a že budu prosit o ještě jeden rok, s těmi lidmi a je to tu. Hodně mě mrzí, že jsem při poslednm dnu nebrečela.. vážně mě to štve, protože si připadá, jak z ledu. Kus zmrzlýho a nedotnutelnýho ledu! Chybí mi. Tak moc mi chybí naše třídní, ta perfektní ženská, která mi tolik pomohla a je až k nevíře, že se příští rok nevidám na tu hodinovou cestu ke škole s nevolností a nervozitou hlodající mi v žaludku. Nechci vyrůst a nechci dovolit svýmu srdci, aby odumřelo. Chci se propadnout do školky!

Končím... nemám nervy a ani sílu psát dál. Mé srdce z ledu mrzne ještě víc, zatímco uhasínají knoty svíc.. A já chci čím dál víc, nechat se tebou svíst. :D Ne, nevracím se do starých kolejích, jen se mi stýskalo po rýmech.

Pěkný večer/ráno/den! :)


↑↑ Anie ↑↑
dimitrissims.blog.cz